V těchto dnech začínají učiliště a střední školy na Děčínsku počítat zápisové lístky, které jim poslali studenti. Ani tak se ale nedozví, kolik uchazečů k nim v září nastoupí. Děti totiž mohou své rozhodnutí stále změnit.

„Současná podoba přijímaček je to nejhorší, nejdražší a nejméně přehledné řešení, jaké jsem za třicet devět let své učitelské praxe zažil. Podle informací, které mám, se na letos zavedeném systému nebude ani příští rok nic měnit,“ rozhořčil se Milan Jirsák, ředitel Střední zdravotnické školy a Obchodní akademie v Rumburku. Výtek má celou řadu a ostatní ředitelé škol jsou na tom stejně.

„Do poslední chvíle nevíme, kolik dětí opravdu nastoupí na naši školu. A přitom právě od toho se odvíjí i rozhodování o počtu učitelů. Žáci si totiž zápisový lístek, který nám poslali, a kterým se zavazují k tomu, že k nám nastoupí, mohou stáhnout a jít jinam. Vzhledem k tomu, že je pravděpodobně přijali na více školách, k tomu určitě v mnoha případech dojde,“ zoufal si Dalibor Hanzal ze Střední školy služeb a cestovního ruchu ve Varnsdorfu.

I přesto, že školy na Děčínsku nevypisovaly letos písemné přijímací zkoušky, protože je nedostatek dětí, může teď dojít k tomu, že některé zájemce nepřijmou. A to právě díky tomu, že si děti mohly podat tři přihlášky. Na některé školy totiž přišlo přihlášek víc, než jaká je jejich kapacita. Teď se jejich ředitelé a členové přijímacích komisí musí rozhodovat, kolik zájemců vezmou.

„Poslali jsme na ministerstvo školství naše vyjádření, ve kterém se způsobem přijímaček, tak jak letos probíhají, nesouhlasíme. Ale nedělám si iluze o tom, že na to někdo bude brát zřetel. Problémů je teď víc než dost. Na naši školu chodí problémoví žáci, Jejichž rodiče mnohdy na povinnost přinést nám zápisový lístek neberou ohled,“ stěžoval si Rudolf Jakubec ze Střední školy v Křešicích. Podotkl, že už čtyři zájemci o studium, kteří lístek ztratili, raději místo toho, aby si vyzvedli nový, pro který by museli do Ústí, odešli na úřad práce.

„Budeme v nejistotě vlastně až do konce srpna. To je termín, do kterého si mohou studenti rozmyslet, které škole dát přednost. Respektive si vzít zápisový lístek a jít na jinou školu. Jak máme potom vědět, kolik učitelů potřebujeme a kolik tříd otevřeme?“ divil se ještě Dalibor Hanzal.

Rudolf Jakubec také upozornil na to, že školy, v případě, že budou propouštět, staví učitele do nezáviděníhodné situace, protože si budou v květnu či červnu asi obtížně hledat novou práci: „Není to důstojné pro nikoho. Myšlenka, aby si děti mohly vybírat z více škol není špatná, ale současný stav nás nutí při každém rozhodnutí riskovat.“