Když šel jeden z dělníků pracujících na opravě nábřežní zdi u řeky Mandavy ve Varnsdorfu čistit lžíci bagru, netušil, co nalezne. Na dně řeky totiž ležel neobvyklý kámen. Jak se záhy ukázalo, jednalo se o sekeru starou více než 6 000 let.

Je tak nejstarším artefaktem, který se kdy podařilo ve Varnsdorfu nalézt. Pravěký nástroj váží necelého půl kilogramu a měří přibližně 17 centimetrů.

„Jde o velice kvalitní nástroj zhotovený z amfibolického rohovce. Používali ho lidé v mladší době kamenné, jejichž epochu vymezujeme kulturou s vypíchanou keramikou. Časově ji zařazujeme do období 4 800 až 4 200 let před naším letopočtem,“ vysvětlil Petr Lissek z Ústavu archeologické památkové péče severozápadních Čech.

Sekeru nejprve museli prozkoumat odborníci z archeologického ústavu. V něm ale vzácný nástroj nezůstane skryt před zraky veřejnosti. „Pravděpodobně jej vystavíme v muzeu v Rumburku,“ uvedl Vlastimil Pažourek, ředitel děčínského oblastního muzea. Pod něj spadá jak rumburské, tak i varnsdorfské muzeum. Do jeho koncepce by se ale podle něj podobný exponát nehodil.

Podle Lisseka je nález výjimečný hned v několika ohledech. Jedním z nich je místo nálezu, který není možné spojovat například se zemědělstvím. „Varnsdorfská kotlina a podhůří Lužických hor nepatřily mezi typické sídelní oblasti s pravěkým osídlením a tato skutečnost činí nález jedinečným,“ přiblížil historický kontext Lissek.

Podle něj je možné nález spojovat s pohybem člověka v divoké krajině, kde hledal obživu v podobě lovu nebo sběru lesních plodin.

„Stejně tak je možné výskyt nástroje spojovat s průběhem pravěkých komunikací, obchodem či prospekcí krajiny, přičemž v hledáčku pravěkého prospektora nemusela být nutně pouze půda vhodná pro zemědělství, ale také přirozené zdroje, a to zejména příhodné kamenné suroviny pro výrobu štípaných a broušených nástrojů,“ nabídl Lissek další možnost, jak se mohla sekera do Varnsdorfu dostat.

Ten také ocenil všímavost dělníka, který sekeru nalezl a pomohl tak rozšířit poměrně malou sbírku kamenných nástrojů ze Šluknovského výběžku.

Podobně vzácné nálezy se čas od času povedou i na jiných místech. Například v okolí Děčína před necelými dvěma měsíci našli pravěký třecí mlýnek na obilí, takzvanou zrnotěrku. Pochází z mladší doby bronzové, je tedy nejméně 3 000 let stará. I tento mlýnek je první svého druhu, který se podařilo na Děčínsku najít. V oblastním muzeu, kterému jej nálezce věnoval, nic podobného doposud neměli.

Na zrnotěrce je zajímavé, že nepochází z vykopávek. Muž, který ji předal muzeu, ji našel během jedné své procházky v okolí Děčína. Výroba mouky pomocí tohoto nástroje je nejstarší, jakou odborníci znají.

Stejně jako sekera z Varnsdorfu ani mlýnek z Děčína nepochází z místa, kde byl nalezen. V okolí se totiž nikde takový druh kamene nenachází. Primitivní mlýnek nyní zkoumají archeologové, následně by se měl stát součástí výstavy o pravěku, kterou děčínské oblastní muzeum plánuje.

Poměrně bohaté na pravěké nálezy je České Švýcarsko. Tam kromě pazourků nalezli také ohniště pravěkých lovců. U nich našli nejen kosti zvěře, ale také ryb, dokonce i lososů. Z nálezu lze usuzovat, že pravěcí obyvatelé Českého Švýcarska nebyli jen lovci, ale zřejmě také rybáři.