Typické zvonění rolniček a hlasité pokyny Branislava Lauka se nesou v těchto dnech lesem na východním okraji Kvádrberku. Spolu se svým koněm Tondou stahují z lesa borovice pokácené v rámci výchovné těžby. „Kůň se dokáže vyhnout stromu, aby jej neodřel. Dokáže kličkovat i v úzkém prostoru mezi stromy. Když tam vjede harvestor, jsou vyřezané linky a vypadá to spíš jako sad než jako les,“ říká zkušený kočí Lauko. S Lesním úřadem Děčín, který má na starosti správu více než tisícovky hektarů městských lesů, spolupracuje dva roky.

Z lesů na Kvádrberku nyní stahuje 40 až 50 let staré stromy, které bylo nutné v rámci výchovné těžby pokácet kvůli jejich zdravotnímu stavu, případně aby uvolnily místo nadějnějším stromům pro jejich další růst. „Koněm to děláme proto, že je to šetrnější k lesu. Jedná se také o místo velmi hojně navštěvované lidmi a určitě je lepší v lese vidět koně než traktor,“ vysvětluje ředitel Lesního úřadu Antonín Novák.

V minulosti mohli lidé vidět koně v Loubské rokli nebo nad Přípeří, odkud by bylo možné dostat pokácené stromy jen velmi draze pomocí lanovek nebo vrtulníků. V příštích týdnech by pak Branislav Lauko s Tondou měl vyrazit na Chmelník, kde bude potřeba stáhnout stromy ze svahu. Pro majitele lesů není výpomoc koní nijak levná, přesto se jim oproti nákladným technickým řešením výrazně vyplatí. „Na Drážďanské stálo jen přibližování 650 korun za kubík. Tady, kde je mnohem příjemnější terén, je to 350 korun za kubík,“ přibližuje náklady na stahování dřeva koňmi Antonín Novák.

Okresní soud v Děčíně. Ilustrační foto
Národní park jsem nezapálil, řekl bývalý strážce. Soud jej nechal ve vazbě

Pro Branislava Lauka to znamená být venku i v nepříliš příjemných teplotách, často se stahuje na sněhu. Na svou práci ale nedá přes její náročnost dopustit. „Byl to můj dětský sen jít dělat s koňmi do lesa. Je to lepší práce než s lidmi, s koněm se nemusím dohadovat. Baví mě víc dělat se zvířetem než s člověkem,“ říká nadšeně kočí původem ze Zvolena. Jeho úkolem je za pomoci koně stáhnout stromy z lesa k silnici, kde na dřevo již čeká technika, která jej odveze pryč.

Kůň pracující v lese musí být nejen silný a klidný. Musí postát, dokud není kmen uvázaný, musí také zvládat základní povely. Právě těmi jej kočí v prudkém svahu řídí. Často totiž musí položit opratě a spoléhá se jen na slovní pokyny. „Hojta je doprava, čihí je doleva, curuk je couvej,“ popisuje základní povely Branislav Lauko, který do lesů vyráží s českomoravským belgikem Tondou. Ten zvládne najednou utáhnout až půldruhého kubíku dřeva, samozřejmě v závislosti na náročnosti terénu. Před časem například stahoval klády z prudkého svahu nad Přípeří, kde je potřeba mu naložit menší zátěž.