Markvartice, Srbská Kamenice, Lipová. Tam všude před pěti lety řádila velká voda při bleskových povodních. Nejhůře ale dopadlo Hřensko, které vypadalo 8. srpna 2010 jako po náletu. Úzkým korytem Kamenice se valilo tolik vody, kolik jí je běžně v Labi.
Na to srpnové ráno před deseti lety lidé žijící v povodí řeky Kamenice asi jen tak nezapomenou. Den před tím se jejich vesnicemi prohnala blesková povodeň, která smetla téměř vše, co jí stálo v cestě. Zatímco v pátek 7. srpna 2020 dosahovala hladina řeky ani ne čtvrt metru a protékalo jí necelého půl druhého kubíku, před deseti lety vystoupala na více než čtyři metry a hřenským údolím se každou vteřinou valilo více než sto kubíků vody. Ale škody po řádění vodního živlu viděli lidé až ráno, za světla. „Přijel jsem do nejhoršího, vodu jsme měli v domě, teď tu máme neskutečný nepořádek,“ popisoval řádění živlů v srpnu 2010 Josef Marek ze Srbské Kamenice. A nebyl jediný, vyplavených domů byla celá řada. Během několika mála hodin bylo zatopeno 1224 objektů, bylo poškozeno přes osm desítek mostů a 60 silnic.
Postupně Kamenice nabírala na síle a nejvíce udeřila před ústím do Labe ve Hřensku. Velká voda nejprve zničila soutěsky, které pak byly po povodních řadu týdnů uzavřené, sílu vody nezvládl most u odbočky do soutěsek. „Bylo to hrozný, voda tekla nejen v Kamenici, ale i z lesů se valily proudy, strhávalo to všechno, co stálo v cestě. Tady to srolovalo koberec na silnici,“ ukazovala před časem v centru Hřenska na jedno z nejzasaženějších míst jedna z obyvatelek nedalekého Janova.
Místní se shodli, že to byly nejstrašnější povodně, které Hřensko v posledních desítkách let potkaly. „Nikdy dříve a ani nikdy potom jsem něco takového nezažil. A to žiji ve Hřensku padesát let. Nejhorší bylo, že to byl první rok, kdy jsme měli soutěsky po letech soudních tahanic ve vlastní režii, a přišlo něco takového,“ popisoval tehdejší hřenský starosta Josef Černý.
Lodičky, na kterých se ještě na začátku srpna 2010 plavili turisté po soutěskách, visely po povodni rozvěšené po stromech a březích jako papírové modely. Přímo v centru obce ležel kiosek nebo záchody ze soutěsek. O kousek dál byly poházeny trámy z jezů.
Dohromady jen ve Hřensku napáchala voda škodu za téměř 150 milionů korun, obec se z ní vzpamatovávala roky. Například nový most byl postavený až rok po povodních, po dobu stavby museli řidiči jezdit po vojenském provizoriu, které postavili ženisté z praporu v Rakovníku. Vojáci ale nepomáhali jen ve Hřensku, strhaných důležitých mostů totiž byla řada. Na přemostění pracovali také například v Kytlicích.
Jednou z dalších obcí zasažených prudkými dešti byla například Lipová nedaleko Šluknova, která počítala škody v desítkách milionů korun. „Tenkrát byly poničené hráze rybníků, u jednoho dokonce hrozilo jeho protržení. Voda nám poničila desítky mostků nebo propustků,“ vzpomněl starosta Lipové Pavel Svoboda. Lipová přitom má, podobně jako Hřensko, s povodněmi velké zkušenosti. Velká voda v Lipové opakovaně řádila v letech 2009 i 2010. Následně nechali opravit několik poškozených rybníků, ten největší má rozlohu přibližně čtyři hektary. Pokud by došlo k jeho protržení, mohl by napáchat velké škody.
Škodu před pěti lety sčítali také v Markvarticích na Děčínsku. Tam ale voda napáchala výrazně větší škody už o rok dříve, kdy zatopila 80 domů. Před deseti lety to bylo o padesát domů méně. Sílu vody ale nevydržely mosty přes říčku Bystrou, do jejich oprav musela obec dát dvanáct milionů. Dalších šest milionů šlo do oprav silnic.
Srpnová povodeň ovlivňovala života na Děčínsku ještě dlouhé měsíce po opadnutí vody. Kromě jiného totiž zasáhla železniční trať mezi Českou Kamenicí a Kytlicemi, kde se v úzkém údolí klikatí řeka Kamenice. Ta zničila několik mostů. Desítky metrů kolejí visely po povodních ve vzduchu, protože voda odnesla železniční násep.
Nechybělo mnoho a povodeň se stala tehdy jediné železniční spojnici jižní a severní části děčínského okresu osudnou. Objevily se totiž úvahy o tom, že se trať opravovat nebude a bude zrušena. Takové návrhy ale velmi brzo i s ohledem na významnost spojení obou částí okresu zapadly a dráha byla po necelých jedenácti měsících od povodní obnovena.
