INFOGRAFIKA: Práci dostali cizinci, Češi neměli zájem

Na obezdívku sklípku pod zahradní chatkou na okraji Děčína si manželé Svobodovi pozvali místní zednickou partu. Její šéf zkalkuloval zakázku na pětačtyřicet tisíc korun a slíbil, že do dvou týdnů práci skončí. Čtveřice zedníků ale víc vysedávala u svačinky s nezbytným pivem.

„Po týdnu za nimi nebyla skoro žádní práce vidět a tak jsem je vyrazil ze zahrady. Známý mi zprostředkoval kontakt na Ukrajince, kteří makali od rána do večera. Dva chlapi si s tím poradili za pět dnů. Odvedli perfektní práci a vyšlo mi to levněji,“ líčil svoji zkušenost s pomocí cizinců Libor Svoboda.
Popsaná událost není na jedné straně důvodem hanět schopností tuzemských řemeslníků a na straně druhé vynášet do nebes zásluhy zahraničních pracovníků. Je to ale možná dost přesvědčivý příklad o tom, jak si kdo nabídnuté práce dokáže vážit nebo ji zvládnout. Jsou i jiné příklady.

Rumburská společnost Katapult zaměstnává zhruba stovku pracovníků. Těch tuzemských je okolo deseti a zbytek tvoří lidé z Mongolska. Jsou to jak muži, tak ženy a ve většině případů jde o příbuzné. Tedy třeba manžele, ale i sourozence a další rodinné příslušníky.

„Podílejí se na pošívání volantů kůží pro jednu německou automobilku. Tu práci si vyzkoušeli i mnozí čeští zájemci, ale jejich zapracování trvalo podstatně déle. Ani pak se svojí výkonností nedokázali vyrovnat zahraničním pracovníkům,“ vysvětlila spolumajitelka rumburské společnosti Šárka Šicová.

Když firmy v děčínském regionu žádají o povolení zaměstnávat cizince, musí prokázat, že možnost takového uplatněné nabídli nejprve tuzemským zájemcům.

„Je to pravidlo, jehož dodržování hlídáme. Na druhou stranu v některých odvětvích a profesích zůstávají nabízená pracovní místa dost dlouhou dobu neobsazená. Firmám to komplikuje běžné plnění úkolů a tak nakonec přece jen souhlas k zaměstnávání cizinců dostanou,“ tvrdil analytik děčínského úřadu práce Vlastimil Pažourek.

K výraznému skoku v řádně registrovaném zaměstnávání zahraničních pracovníků na Děčínsku došlo v loňském roce. „V evidenci jsme jich měli skoro sedm set. Předchozí rok to byly necelé tři stovky,“ rekapituloval Vlastislav Hlaváč, který se na úřadu práce v Děčíně zabývá právě cizineckou agendou.
Postesky některých nezaměstnaných nad tím, že zahraniční pracovníci okrádají Čechy o možnost pracovního uplatnění, tak nemají své reálné opodstatnění. Potvrzují to právě zkušenosti šéfů některých firem ve stavebnictví, textilním průmyslu a některých jiných odvětvích. Další nové pracovníky potřebují, ale tuzemští zájemci se zrovna nehrnou.

Například i v křešické loděnici chtěli před časem nedostatek českých svářečů řešit přijetím asi dvou desítek vietnamských řemeslníků. K jejich zaměstnání zatím nedošlo spíše kvůli komplikovaným vztahům těchto cizinců se samotnými zprostředkovatelskými firmami ve Vietnamu. Požadavky na svářeče ale dál trvají a nejen při stavbě novostaveb lodí.

„Vedle uplatnění v průmyslových firmách na dělnických postech získávají v regionu zaměstnání cizinci v pozici manažerů. Máme tady i zahraniční zubaře a další lékaře nebo i učitele. Také američtí a další zahraniční basketbalisté, oblékající dres BK Děčín, museli nejprve získat povolení ke svému pracovnímu angažmá. Úplně stejně, jako lidé v jiných profesích,“ vysvětlil Vlastislav Hlaváč.

Celkové počty cizinců, kteří nacházejí práci na Děčínsku, nejsou údajem nikterak znepokojujícím. Prakticky ve všech ostatních regionech Ústeckého kraje firmy zaměstnávají podstatně více zahraničních pracovníků. Ještě přesvědčivější je pak celostátní statistika.

„V tomto přehledu Děčínsko se stávajícími počty cizinců figuruje až na jedenasedmdesátém místě. Tedy skoro na konci statistiky. Takže lidé v našem regionu skutečně nemusí mít pocit, že je o práci připravují právě cizinci,“ tvrdil Vlastimil Pažourek z děčínského úřadu práce.