Všechny své klienty a zaměstnance musel včera evakuovat Ústav sociální péče ve Staré Olešce. Začalo tam totiž hořet. Oheň vznikl v ústavní dílně a hrozilo jeho rozšíření do dalších prostor. Ty muselo narychlo opustit na padesát lidí. Naštěstí šlo o simulovaný požár.

„Veškeré naše počínání se ale řídilo instrukcemi jakoby šlo o skutečnou událost. Takže v devět jsme požár oznámili hasičům a jejich první auta s houkajícími sirénami sem přijela během pár minut,“ vysvětlila ředitelka ústavu Dagmar Vaňková.

Likvidace požáru v objektech s větší soustředěností lidí je pro hasiče vždy komplikovanějším zásahem. Proto si musí čas od času společně s dalšími záchranáři prověřit, jestli jsou dostatečně dobře připraveni na zvládnutí podobných mimořádných událostí. Posloužilo k tomu i včerejší námětové součinnostní cvičení záchranných složek v ÚSP Stará Oleška. Scénář prověrky přisoudil zavinění požáru místním údržbářem.

„Řezali jsme železnou tyč karboxlefkou. Nějak jsem si nevšimli, že odlétávající jiskry zapálily pavučiny a od nich se začal oheň rozšiřovat po dílně,“ přiznal simulovanou vinu údržbář Stanislav Machač.

Nejprve se pokoušeli s kolegou oheň uhasit sami. Když viděli, že zdolání plamenů je nad jejich síly, vytočili číslo 150. Po příjezdu hasičů dostal další sled událostí rychlý spád.

„Už jsou všichni venku, ale někde v horním patře zůstalo na pokojích pět klientů a s nimi i jedna naše kolegyně,“ hlásila po ukončené evakuaci hasičům i policistům vedoucí směny Eva Horejšová. Po téhle informaci se záchranáři pustili hned do pátrání po nezvěstných osobách. Postupně začali prohlížet jednotlivé pokoje a další prostory, do kterých pronikal kouř.

„Jejich prvořadým úkolem je vyhledat lidi, kteří zůstali v budově a zároveň musí průběžně informovat velitele zásahu o tom, jak vypadá situace v místech, která už zkontrolovali,“ vysvětlil Miloš Klinger v roli dozorčího cvičení.

Už za pár minut se podařilo záchranářům objevit první dva klienty. Pokyn k evakuaci zřejmě přeslechli a zůstali na pokoji. Hasiči jim nasadili speciální masky a přes mohutnou clonu kouře je dostali do bezpečí na nádvoří ústavu. Postupně se tak podařilo najít a z budovy vyvést i čtyři zbývající osoby.

„Nejkomplikovanější bylo hledání jedné klientky, která zůstala uzavřená na personálním WC. Tam není běžná klika, ale dveře se po zabouchnutí otevírají klíčem a nemohla se dostat ven. Ale i to kolegové zvládli,“ připomněl jeden z nečekaných problémů velitel zásahu Rudolf Zahradník.

V ruce držel plán budovy a instrukce námětového cvičení se simulovaným požárem a pohřešovanými lidmi.

„Myslím, že může převládat spokojenost. Neobešlo se to bez některých drobných chybiček nebo spíše zaváhání, ale s mimořádnou situací jsme si dokázali poradit,“ dodal šéf zásahu.

Důvod chválit měla i ředitelka ústavu. „Právě proto, že šlo o simulaci požáru, klienti i zaměstnanci věděli předem, co se tady bude odehrávat. Zvládli evakuaci s rozvahou a docela rychle,“ tvrdila Dagmar Vaňková.

Během hodiny už mohli velitelé jednotlivých jednotek přejímat vysílačkami hlášení o tom, že oheň se podařilo zlikvidovat a všechny hledané osoby jsou mimo budovu a tedy i mimo nebezpečí.

„Nikdo z nás si samozřejmě skutečný požár nepřeje. Tohle cvičení i kontrola vybavenosti hasícími přístroji a dalšími ochrannými prostředky v budově mě ale přesvědčilo, že kdyby ke skutečnému ohni došlo, je na takové mimořádné situaci ústav připravený,“ poznamenala Jana Štěpánková, která má na starosti dodržování bezpečnostních předpisů.