Propouštění, rušení služeb, návrat klientů do rodin, případně do ústavů. Tak vidí blízkou budoucnost péče o zdravotně postižené lidi z neziskových organizací, které se zabývají sociálními službami.

„Oproti loňskému roku jsme zatím přišli na dotacích o necelé dva miliony korun, což je téměř polovina. Musíme proto velmi výrazně omezit naše služby,“ říká ředitelka sdružení Slunečnice Šárka Zimová.

Ta bude muset nyní propustit tři lidi, výpověď dá i sobě.

„Skončí také služba Cesta do světa, která pomáhá lidem se zdravotním postižením začlenit se do běžného života. Výrazně omezit, ale spíše zrušit budeme muset také některé dílny jako je třeba svíčkárna nebo výroba ručního papíru,“ vysvětluje Zimová. Ta se se svými spolupracovníky nyní bude snažit doladit fungování jejich organizace v krizovém režimu. A zároveň se upínají k projektu z Evropské unie.
„Žádáme přibližně o čtyři miliony. Pokud budeme úspěšní, tak se nám služby podaří zachránit,“ dodává. Podle jejího názoru se naše republika vrací velmi rychle do doby před dvaceti lety, kdy prim hrála ústavní léčba.

„Přitom zákon o sociálních službách jasně preferuje terénní ambulantní službu před ústavní. A pokud se současný stav velmi rychle nezmění, bude lidí v ústavech přibývat. A to i přesto, že by mohli žít mimo ústav jako zdraví lidé,“ netají své obavy.

Stejný názor má také Monika Lampová z Agentury Pondělí, která pracuje se zdravotně postiženými ve Šluknovském výběžku a nabízí především samostatné bydlení s podporou asistentů.

„Situace je vážná. Bojím se návratu sociálních služeb do roku 1989, kdy terénní a ambulantní služby skoro neexistovaly. Financování máme vyřešené do konce tohoto roku. Jenže, co se stane v roce 2012? To mají ti lidé jít znovu do ústavů?“ ptá se. Její organizace má v současné době přibližně stovku klientů, kteří s pomocí asistentů samostatně žijí. Podle Lampové bude v krajském rozpočtu chybět na sociální služby příští rok 123 milionů.

„To se samozřejmě dotkne i nás. A musím se přiznat, že nevíme, co máme pro zachování dělat. Je nutné si uvědomit, že služby naší a podobných neziskovek pomáhají postiženým lidem třeba i s hledáním práce,“ dodává.

Propouštění se nevyhne ani Jurta z Děčína.

„Individuální projekty jsou velmi nahnuté, budeme muset propustit asi 30 procent zaměstnanců,“ říká ředitel Jurty David Landsperský. Ten se bude snažit služby nerušit, ale vzhledem ke sníženému počtu zaměstnanců bude nutné omezit počet klientů využívajících danou službu. A zároveň se podle něj prodlouží čekací doba na zařazení do jednotlivých programů.

„Dokud budou platby na lůžko, tak lidé budou v ústavech zůstávat. Ale je třeba vzít současnou situaci jako výzvu a přetransformovat rozdělování prostředků ve prospěch terénní péče,“ uzavírá Landsperský.