Poprvé jsem vzala do ruky prut. Poprvé jsem vzala do ruky žížalu s háčkem. Byla jsem totiž poprvé chytat ryby. Byl to pro mě skvělý zážitek. Na ryby jsem chodila hodně často, ale jen jako přihlížející. Tak jsem se rozhodla si to zkusit. Domluvila jsem se s několika přáteli, že mi ukážou, jak na to.

Jednoho večera jsme vyrazili. Přátelé zabalili vše potřebné. Mně potřebné náčiní půjčili. Čekal na mě prut i s navázaným háčkem. Na mně bylo na něj připevnit žížalu. Hrozně klouzala a navíc mi jí bylo líto. Bohužel propíchnout ji háčkem bylo nezbytné.

Pak přišlo na řadu nahazování. Povolit vlasec na navijáku a přidržet ho prstem, dát prut za záda, švihnout s ním přes hlavu a zároveň přidržený vlasec pustit. No a měla jsem nahozeno.

Teď už jsem jen čekala, co se bude dít. Nedělo se nic, a tak jsem nahodila do jiného místa. A znovu, vlasec namotat, nahodit. Pořád nic.
„Zkusíme jinou návnadu,“ radí zkušení rybáři. Třpytku.

Princip nahazování byl stejný. Jen jsem nahazovala a vytahovala třpytku častěji než žížalu. Bavilo mě to. Našla jsem si místo u vody, kde jsem byla sama, a jen tak jsem si házela. Štěstí jsem ale neměla, nic jsem neulovila.

Teď přemýšlím, že bych si pořídila i vlastní vybavení a rybářský lístek. Opravdu mě to zaujalo, je to skvělá zábava a myslím, že by to pro mě byl i skvělý koníček.