Někteří čtenáři knihy milují tolik, že ty vypůjčené už nikdy nevrátí. To není citát klasika, ale neradostná současnost. Dost často se s touto realitou setkávají i knihovny v děčínském regionu. Do jejich regálů se každoročně nevrátí stovky svazků.

„Nové knihy už nejsou položkou za několik desetikorun jako dříve. Ceny se teď pohybují ve stokorunách. Když si někdo vypůjčí a ponechá více knížek, způsobená škoda se tak rázem přehoupne přes dva tisíce a leckdy to jsou ztráty i vyšší,“ uvedla ředitelka městské knihovny v Rumburku Květoslava Candriková.

Upozornila tak na problém, se kterým se setkává valná část především větších knihoven. Ty se dožadují navrácení knih opakovanými výzvami a postupným zvyšováním sankčních poplatků za překročení stanovených výpůjčních termínů. Čtenářům čas od času také tyto sankce odpouštějí. Amnestie sice některé lidi přiměje k tomu, aby vypůjčené knihy konečně přinesli zpátky, ale přesto zůstává stále velké množství nevrácených svazků.

„Tady k největším hříšníkům patří zejména studenti. K přípravě na maturitu si vezmou několik svazků odborné a studijní literatury. Jenže pak odmaturují a po knihách jakoby se slehla zem. Dostat je zpátky je velkým problémem hlavně v těch případech, kdy studenti dojížděli z jiných míst. Po ukončení školy se vracejí do svých stálých bydlišť a v mnoha případech se naše upomínky stávají nedoručitelné, protože adresát není na uváděné adrese k zastižení,“ poukázala na další problém ředitelka rumburské knihovny.

Podobné těžkosti jsou i v případech čtenářů, kteří se odstěhují jinam i s vypůjčenými knihami.

Výší škod způsobených nevrácením knih se někteří čtenáři vlastně dopouštějí protiprávního jednání. Minimálně přestupku. Ten by byl postižitelný třeba projednáváním v příslušné přestupkové komisi. Vzhledem k nucenému posílání upomínek vždy po vypršení určité lhůty od data vypůjčení knih zpravidla uběhne delší čas, třeba dva i tři roky. A to už je doba z hlediska posuzování přestupku příliš dlouhá a komise se takovými proviněními nebude zabývat.

Knihovníky nejvíce mrzí ztráty těch knih, které už není možné znovu dokoupit. Třeba je to jeden díl trilogie nebo dokonce vícedílného titulu. „Kromě způsobené škody je to především bezohlednost vůči dalším čtenářům. Mnohdy už nemají možnost půjčit si dílo kompletní,“ posteskla si Květoslava Candriková.

Nemalé částky musí knihovny každoročně investovat nejen do nákupu nových titulů, ale také přebalů a dalších úprav poškozených knih. Někteří lidé se k nim nechovají zrovna dost uctivě.

„Samozřejmě i v těchto případech máme taxativně určené náhrady škod podle rozsahu poničení. K tomu sice mnohdy dochází neopatrností nebo jiným nechtěným způsobem, ale těžko můžeme zohledňovat, jestli škodu způsobil samotný čtenář, jeho dítě a nebo jí zdevastoval pes,“ tvrdila vedoucí výpůjčního oddělení děčínské městské knihovny Věra Bunganičová.

Roztržitost některých čtenářů může někdy vyvolávat shovívavý úsměv i u samotných pracovníků knihoven. To když ve vracených knihách nacházejí místo záložek složenky a nejrůznější další doklady či osobní listiny. A nechybí ani milostná korespondence.

„Že by si ale někdo rozečtenou kapitolu označil vložením pětitisícovky, kterou by pak při vracení knihy zapomněl vyjmout, to jsem nezažila,“ poznamenala s úsměvem Hana Petrásková z varnsdorfské knihovny. Ta je už do počátku února uzavřená kvůli stěhování do zrekonstruovaných prostor bývalé průmyslovky nedaleko místní pošty.