Celou kariéru slavné české kapely Kabát prožil Radek Hurčík trochu v pozadí. Jako bubeník sedí logicky při koncertech vždy vzadu a současně se nerad prezentuje v médiích.

„Mě popularita nebaví, já se do ničeho necpu. Miluju bubnování, ne točení klipů a rozhovorů pro televize. Mám raději svůj klid,“ usmíval se na terase svého domu v Dubí na Teplicku Hurvajs. Přesně pod takovou přezdívkou ho tady všichni znají.

Nakonec se v rozhovoru pro Deník rozpovídal a redaktorovi se dokonce pochlubil svým červeným Ferrari Testarossa.

Jak dlouho jste s Kabátem neměli koncert?
První sobotu v červenci jsme nyní hráli na festivalu na Slovensku poprvé po roce a půl. Na návrat na pódia jsme se připravovali asi dva měsíce. Nějaké chyby tam byly, ale jak já říkám: Já to nespletl, já to tam zahrál jinak.

Nyní pojedete turné nazvané Cirkus Kabát, jak tento nápad vznikl?
Donutila nás k tomu naše vláda, která vyhlašuje různá opatření a na konci jara se zdálo, že v létě budou možné koncerty jen pro tisíc lidí. Proto jsme vymysleli cirkusový stan, který bude mít takovou kapacitu. Nyní už je povoleno lidí víc, ale my už to nechceme zase měnit. Už jsme takto rušili dvakrát podzimní tour po stadionech.

Rychlý nápad s novým turné byl motivován chybějícím hraním, nebo byly hlavní motivací peníze?
Oboje! Chci hrát a mít za to peníze. Je lepší mít peníze za muziku, než chodit do fabriky a montovat nějaký zámek. Jsem vyučený zámečník, ale už bych to nezvládl.

Cirkus Kabát 2021
Datum: 24 července až 23. září 2021
Kapela Kabát jezdí většinou na tour po sportovních halách nebo stadionech. Nyní v létě pojede turné s v cirkusovém šapitó pod názvem Cirkus Kabát.Zdroj: Foto: archiv KabárČervenec: 24. Nymburk, 27. Mladá Boleslav, 29. Náchod, 31. Hradec Králové.
Srpen: 3. Olomouc, 5. Opava, 7. Ostrava, 10. Havířov, 12. Frýdek-Místek, 14. Přerov, 17. Zlín, 19. Znojmo, 21. Brno, 24. Jihlava, 26. Třebíč, 28. Pardubice, 31. Liberec.
Září: 2. Ústí nad Labem, 4. Teplice, 7. Chomutov,
9. Karlovy Vary, 11. Plzeň, 14. Písek, 16. České Budějovice, 18. Tábor, 21. Kladno, 23. Praha.

Ale své první bubny jste si dokázal vyrobit sám, že?
To je pravda. První bicí soupravu jsem si vyrobil sám z hliníkových tabulí, které jsme měli ve fabrice. Za komunistů jsem slyšel, že je všechno všech, tak jsem si je vzal a postavil z nich bubny a nahrál na nich i první desku Má jí motorovou.

Láká vás hraní v šapitó pro tisíc lidí? Přece jen poslední dobou jedete tour po hokejových halách nebo fotbalových stadionech. Jak se na tu změnu těšíte?
Těším se na to, protože lidé nám budou blíž. Bude to větší zábava. Na stadionech je vše velké a daleko. První koncert nás čeká v Nymburku 24. července a my budeme týden předtím celou show přímo v tom stanu trénovat.

Ještě jedno srovnání. Normálně jezdíte tour s 10 až 15 zastávkami, nyní jich máte v plánu 27. Jak to zvládnete?
Už jsme dědkové, jsem zvědavej, kdo první odpadne. Já tipuju sebe a basáka Milana Špalka. Když do toho dávám všechno, tak po hodině a třičtvrtě mě bolí ruce a celé tělo. Bouchám rukama, nohama a ještě do toho musím zpívat. Je to dřina i na dech. Dokonce jednu písničku jsem nazpíval celou: „Zase jsme na mol“. Byla to strašidelná blbost, což mi řekl i zpěvák Josef a ať si to prý nazpívám sám. Naštěstí ji na koncertech nehrajeme.

Máte ještě před vystoupením trému?
Pořád! Na koncertech mám trému na první tři písničky, až pak to spadne.

Bubeník kapely Kabát Radek Hurčík zvaný Hurvajs při koncertu.Bubeník kapely Kabát Radek Hurčík zvaný Hurvajs při koncertu.Zdroj: Foto: archiv Kabát

Na jaký koncert nejraději vzpomínáte?
Nejraději vzpomínám na Vypich, kde bylo 70 tisíc lidí, a to byl pořádný kotel. Jinak já osobně navštívil naposledy koncert ACDC asi před patnácti lety a už bych to nedal. Byl jsem v kotli a myslel jsem, že mě umačkají. Bolely mě nohy a záda.

Jak jste přežili covid?
Občas jsme byli ve studiu a konečně jsme nahráli desku. Jinak jsem seděl v hospodě a čekal jsem, až pomyslně zahřmí.

Počkejte, v jaké hospodě? Všechny musely být přeci zavřené…
Šikovnej alkoholik si vždy poradí (smích).

Vy vlastně provozujete jednu hospodu v Teplicích, že?
Ano mám s kamarádem hospodu a v patře je v podnájmu rockový klub Knak. Hospoda funguje, ale klub je nyní přes léto zavřený. Uvidíme na podzim, s čím přijde naše vláda. Hospoda je pro mě koníčkem, ne výdělkem. Vždy jsem chtěl mít hospodu, což se mi podařilo v padesáti letech.

Nechal jste se očkovat?
Nechal, chci chodit svobodně do hospody. Také jedeme na turné a kdyby někdo z kapely chytil covid, tak musíme do karantény a je po všem. Stejně by nás k tomu donutili, takže jsme se všichni v kapele očkovat nechali.

K nové desce jste měli jet podzimní turné už v roce 2020. Pak jste ho odložili na tento rok a nakonec raději až na rok 2022. Už máte alespoň tu desku nahranou celou?
Muzika je nahraná, ale čekáme, až Špalek udělá texty. On se chce pořád překonávat, proto mu to dlouho trvá. Do Vánoc bude deska venku. Už něco napsal, asi 7 až 8 textů. Máme nahraných 25 písniček a on otextuje asi 14 z nich.

Utrpěly za covidu vaše rodinné příjmy?
Samozřejmě, rok a půl jsme nehráli. Přišli jsme za tu dobu o hodně peněz, hlavně za zrušené turné.

Bubeník kapely Kabát Radek Hurčík zvaný Hurvajs ve zkušebně ve svém domě v Dubí na Teplicku. Doma má jen elektronické bicí.Bubeník kapely Kabát Radek Hurčík zvaný Hurvajs ve zkušebně ve svém domě v Dubí na Teplicku. Doma má jen elektronické bicí.Zdroj: Deník/Vladimír Mayer

Máte i jiné příjmy kromě těch za hraní v kapele?
Nemám, mám jen muziku. Naše hospoda je ráda, když si vydělá na sebe a mně možná tak drobné na pivo.

Jak vypadá váš běžný den?
Vstanu až vstanu, pustím si televizi, pak něco sním a jdu na pivo. Domů se pak vracím, až si tělo řekne.

Jaké to je být 35 let bubeníkem v jedné z nejslavnějších kapel u nás?
Co vám mám na to říct, jsem blbej a hluchej. To je úděl bubeníka v Kabátu. (smích)

Jak vás baví hrát v kapele po tolika letech?
Pořád mě to baví, jen mám zdravotní problémy. Mám tenisový loket a před hraním si nechávám dávat injekce, abych to vydržel.

Jak jste se vlastně do kapely v roce 1986 dostal?
Kabát už tehdy existoval dva roky, ale bubeníci se tam pořád střídali. Jednou kluci z kapely přišli za mým bráchou, který také hrál na bicí, do zkušebny a já si tam bouchal. Zeptali se mě, jestli umím hrát rychle, umím používat dvoušlapku a jestli piju rum. Třikrát jsem řekl ano, a byl jsem bubeníkem Kabátu. Jinak to pití rumu nám šlo všem nejlíp.

Proč jste si vybral zrovna bicí nástroje, kdo vás k nim přivedl?
Brácha měl kapelu a když po zkoušce vypadli na pivo, tak jsem si za to taky sedával a začalo mě to bavit. Do žádné školy jsem nikdy nechodil, ani jsem neměl žádného učitele. Noty neumím. Pouštěl jsem si různé kapely, třeba ACDC a zkoušel podle nich hrát.

Za celou svou kariéru jste nepocítil potřebu si vzít učitele na bicí?
Neměl jsem tu potřebu. Nejvíc jsem cvičil kolem šestnácti let. Hrál jsem v Motorbandu a tam mě dusil kytarista Libor Matějčík, dřel jsem hodiny s metronomem. Nenáviděl jsem je, dávali mi čočku. Ale díky Matějčíkovi a bráchovi jsem se naučil hrát. Za komunistů se moc nekoncertovalo, spíš se jen zkoušelo, takže jsem byl hodně zavřený ve zkušebně a dřel.

Jak dnes cvičíte často?
Jen když jde do tuhého. Když chystáme desku, nebo vyrážíme na turné, tak cvičím dost. Jinak se flákám, jsem línej od přírody.

Je v Kabátech nějaký ras na muziku, jako byl v Motorbandu Libor Matějčík?
Asi kytarista Ota Váňa, ten dře. Ale tak přísný není. Já hraju koncerty podle metronomu, protože jsou na to napojená světla. A hlavně mě nikdo pak nemůže buzerovat, že zrychluju nebo zpomaluju, protože občas je někdo z kapely nalitej a další střízlivej a jeden zrychluje, druhej zase zpomaluje. Takhle už to na mě nemůžou hodit.