Do nečekaných problémů se dostal pan Karel z Děčína. Kvůli zdravotním problémům nemohl sehnat žádné místo a ocitl se mezi nezaměstnanými na úřadu práce. Ten mu vyplácel sociální podporu. Jenže zároveň mu běžela žádost o invalidní důchod.

„Ten mi byl přiznán sice až po delší době, ale peníze jsem dostal zpětně k datu, kdy jsem o důchod požádal. Vůbec jsem si neuvědomil, že tím pádem se mi překrývala výplata důchodu s podpora v nezaměstnanosti. Tu teď musím pracáku vracet. Dohodl jsem se na splátkách, protože peníze jsem už samozřejmě utratil,“ přiblížil nepříjemnou událost třiapadesátiletý muž, které si nepřál zveřejnit své jméno.

Je jedním z téměř 3 600 dlužníků děčínského úřadu práce. Do svízelné situace by se ale nemusel dostat pan Karel ani mnozí další lidé, ze kterých se stali v podobných případech dlužníci.

Problémem je totiž informační neprovázanost mezi jednotlivými orgány státní správy. Kdyby mezi nimi potřebná komunikace fungovala, nedostal by například nový uživatel invalidního důchodu či jiné dávky výplatu všech peněz, ale pouze částku, z níž by už Česká správa sociálního zabezpečení odečetla vyplacenou podporu v nezaměstnanosti. Zatím se tak ale bohužel neděje. I z tohoto důvodu dlužníků přibývá. Například při souběžném vyplácení podpory v nezaměstnanosti a posléze přiznání zmiňovaného invalidního důchodu musí někteří příjemci vracet řádově desetitisícové částky, žádnou výjimkou nejsou ani dluhy přesahující padesát tisíc korun.

„K letošnímu poslednímu říjnu jsme evidovali celkové pohledávky skoro třicet šest milionů korun,“ uvedl vedoucí právního a kontrolního oddělení úřadu Aleš Kalvoda. Upřesnil, že jde o pohledávky, kterým předcházelo poskytnutí peněz jednotlivcům i firmám ze státního rozpočtu. V případě fyzických osob jsou to mimo jiné dluhy za neplacení výživného. Když je například dítě svěřeno do pěstounské péče, musí na úhradu jeho potřeb přispívat rodiče. Mnozí tak ale nečiní a soud pak rozhodne, že výživné bude pěstounům posílat úřad práce.

„V současné době evidujeme 271 neplatících rodičů, od kterých musíme vymáhat 1,7 milionu korun,“ dodala pracovnice úřadu Pavla Kvapilová.

Některé neuhrazené dluhy jsou předávané k dalšímu vymáhání Celnímu úřadu, který může nařídit exekuci majetku dlužníků a prodejem zabavených věcí získat potřebné prostředky k úhradě dlužných částek. Děčínský pracovní úřad předal celníkům přes 550 pohledávek v celkové výši skoro čtyři miliony korun.

Dlužníci jsou často v situaci, kdy nemají žádné příjmy nebo jsou zcela závislí na dávkách existenčního minima. To znamená, že neexistuje tzv. postižitelný příjem.

„Můžeme tedy uzavřít splátkový kalendář. Leckdy ale výše splátky, kterou navrhuje samotný dlužník, je velmi nízká, což prodlužuje celkovou dobu vymáhání. Vzhledem k pětileté lhůtě vymahatelnosti dané zákonem je nemožné, aby náš úřad na tyto splátky přistoupil. Souhlasem s nízkými splátkami by vlastně dobrovolně odpustil část dluhu, který by se nepodařilo během pěti let uhradit,“ vysvětlil Aleš Kalvoda.

Dlužníky se stávají také právnické i fyzické osoby, které obdrží prostřednictvím úřadu práce například příspěvek na zahájení svého podnikání. To ale ukončí dříve, než stanovila uzavřená dohoda a nebo nedodrží sjednané podmínky. Pak podle závažnosti provinění musí část a nebo případně i celý příspěvek vrátit.