Přespání pod skalním převisem uprostřed potemnělých lesů patří k těm nejkrásnějším trampským vzpomínkám Zdeňka Kulta. V různých částech Labských pískovců takových nocí strávil před lety docela dost.

„Byl jsem vlastně už dospělý chlap a staral se jen o sebe. Většina těch míst, kde jsem kdysi bivakoval, je dneska součástí národního parku České Švýcarsko. Kdybych chtěl podobný zážitek zprostředkovat skupině svěřených dětí, asi bych s nějakým takovým požadavkem na správě parku neuspěl. Ani o to neusiluji, protože vím, jak by byla taková noc v neznámém prostředí riskantní,“ argumentoval ředitel děčínského Domu dětí a mládeže Zdeněk Kult.

Dodal, že mladí táborníci z Děčína o dalších míst si i tak v rámci svého pobytu v rekreačním středisku v Jiřetíně pod Jedlovou užívají dost adrenalinových chvil, pohybu a zábavy.

Léto jen u Dolského mlýna

S vyhlášením národního parku České Švýcarsko se ve vymezeném území Labských pískovců zpřísnil i režim ochrany přírody. Jakékoli činnosti, které znamenají vybočení ze stanovených pravidel, podléhají vládním výjimkám. Platí to třeba o palouku u Kamenice nedaleko Dolského mlýna.

„Tam je povolený pobyt účastníkům zpravidla dvou turnusů letního pobytu děčínského Junáka a vystřídali se tam i další táborníci,“ tvrdil náměstek ředitele národního parku Jan Drozd. Připomněl, že správa Českého Švýcarska naštěstí nemusí čelit nějaké lavině žádostí o táboření i v dalších místech.

Dochází i na pokuty

Jsou i takoví návštěvníci parku, kteří si s tím, co je a není povoleno, příliš velké starosti nedělají. Uloží se ke spánku tam, kde se jim právě zlíbí.

„Už jsme pár takových nocležníků také nachytali. V případech, že v daném místě skutečně jen přespali a nenadělali tam nějaké škody na okolní přírodě, tak jsme jim uložili pokuty. Když jsme zjistili nějaký nepořádek a nebo dokonce rozdělávání ohýnků v období sucha, byly to blokové pokuty v maximální tisícikorunové výši a došlo i na řešení přestupků ve správním řízení a následným citelnějším postihům,“ rekapituloval strážce parku Václav Nič.

Jsou i trampové, kteří se domnívají, že se pouhým přespáním na území parku vůči přírodě nijak neprovinili. Argumentují třeba tím, že na německé straně v tamním Saském Švýcarsku je několik lokalit vyhrazených právě k bivakování.

Šumavu kopírovat nebudou

Kdo chce poznat méně známá místa nejmladšího tuzemského národního parku, může využít nabídky putování v doprovodu průvodců. Ti provázejí výletníky na několika zajímavých trasách. Na vymýšlení nějakých dalších turistických okruhů v Českém Švýcarsku zřejmě nedojde.

„Ta rozloha našeho národního parku je nesrovnatelně menší, než v případě Šumavy, kde na mnohem větším území zřídili několik takových nových cest divočinou,“ poznamenal Jan Drozd.