Logo Ústeckého kraje.Zdroj: Ústecký krajV seriálu Příběhy pamětníků z Ústeckého kraje přinášíme osobní zážitky a příběhy lidí, kteří žijí kolem nás. Vyprávění našich babiček, dědečků, rodičů, známých i těch, kteří jsou už docela sami. Přesto mají vzpomínky, které by neměly zapadnout. Tento díl seriálu i všechny předchozí naleznete na webových stránkách vašeho Deníku. 

Byla jeřábnicí, hospodskou, pracovala také v chemických závodech, kde vypravovala vlaky do zahraničí, nebo v továrně na výrobu příze. Bohatý pracovní i osobní život prožila Alena Krausová v Meziboří, žije tam už více než 70 let. „Hodně se za tu dobu změnilo,“ usmívá se 77letá seniorka.

Alena Krausová se narodila v roce 1945 v Praze, přesněji v Libni. „Už když mi bylo pět let, tak jsme se z Prahy přestěhovali do Meziboří, tedy původně do Schönbachu, jak se německy obec jmenovala. Otec tady dostal baráček, tak jsme sem šli,“ vypráví v Domově sociálních služeb v Meziboří, kde tráví „podzim“ života.

„Bylo tady krásně, nádherně. Prožila jsem tu pěkné dětství. Do školy jsme v zimě nejezdili na saních, ale na hrnci nebo lavoru. Nic tady nejezdilo. Nebo nás vzal kočí koňma dolů do školy. Až později udělali jednu linku a tou jsme pak začali jezdit do školy,“ vzpomíná s úsměvem na rtech Alena Krausová.

Anna Fialová
Starý Most byl moc hezký, vzpomínám na něj často a ráda, vypráví Anna Fialová

Meziboří bylo tehdy úplně jiné, než jak ho známe dnes. „Pamatuji si samé louky, přírodu. Na louce jsme s klukama hrávali často fotbal. Bylo to tady úplně jiné. Hodně se to změnilo,“ pokračuje. V oblibě měla i další sporty, velmi ráda lyžovala třeba na Klínech nebo na Flájích.

Doma měli také hospodářství. „Takové malé. Prase, jalovici, sto králíků. Pomáhala jsem, ráda na to vzpomínám. S taťkou jsem chodila sekat trávu nebo na dříví. Pásla jsem husy a kachny,“ dodává.

V Meziboří žije Alena Krausová už 72 let. „Bylo tady pár baráčků. Pamatuji si, jak se tady všechno stavělo. Nejdříve čtyři bytovky, pak internáty, byli tam horníci, lidi z chemických závodů, zedníci, tesaři. Pak postavili kulturák, rostla sídliště,“ vzpomíná.

Jolana Koubová prožila bohatý život na Slovensku, Děčínsku a Mostecku.
Nejraději vzpomínám na práci ve školce, to bylo krásné, říká Jolana Koubová

„Hodně se Meziboří změnilo. Opravdu hodně. Býval tu jeden krám, u Rašky, ten měl všechno. Jedna hospoda, kde se scházeli sedláci. Dneska už je to úplně jinak. Pak tu postavili kulturák, byly tam krásné plesy,“ vypráví.

Ostatně tanec patřil v mládí mezi její velké záliby. „Tančila jsem moc ráda, pořád jsem někde byla. Dodnes na to moc ráda vzpomínám.“

Nakládala vagony

Po základní škole měla jít na textilní průmyslovou školu, jenže to nakonec nevyšlo, a tak šla rovnou pracovat. Dělala nejprve v továrně na příze, pak pracovala v nedalekých Kopistech. „Tam jsem jezdila s jeřábem. Nakládala jsem vagony a auta nákladní,“ směje se Alena Krausová.

Mezitím se v Meziboří vdala, narodil se jí syn. Dnes má dvě vnučky. „Dělají mi velkou radost, jsou moc šikovné. Jedna je kadeřnicí, druhá sestrou,“ říká ve svém pokoji v mezibořském domově pro seniory, kde je moc spokojená, tamní péči si pochvaluje.

Anna Špringová se narodila ve Francii.
Chtěla jsem vidět kus světa, vypráví o své cestovatelské vášni Anna Špringová

Později odešla Alena Krausová pracovat do chemických závodů. „Šla jsem do zahraniční expedice. Vypravovala jsem cisterny a vlaky do zahraničí. To mě hrozně bavilo,“ přiznává.

Nakonec pracovala v restauraci, hospodskou byla také ráda. „Dělala jsem v Merkuru. Neťapkala jsem po place, byla jsem výčepní. To bylo také zajímavé povolání,“ vzpomíná.

Meziboří přirostlo Aleně Krausové k srdci. „Vyrostla jsem v Meziboří, i jsem se tam vdala. Našla jsem si tam manžela. Pořád v Meziboří, celý život. A jsem spokojená,“ dodává usměvavá seniorka.

Domov sociálních služeb Meziboří
Domov se nachází v centru Meziboří, v klidové části obklopené zelení. Sídlí ve dvou budovách, a to v ulici Okružní čp. 104, kde je kapacita 77 lůžek, a v nedaleké budově v ulici Javorová čp. 102. V této druhé budově je kapacita 45 lůžek. Pokoje jsou jedno a dvoulůžkové. Počátkem 90. let prošly obě budovy celkovou rekonstrukcí, jsou bezbariérové a mají tři nadzemní podlaží. Ke každé budově patří příjemná zahrada, která je osázená okrasnými keři, stromy a květinami, je v ní možné venkovní posezení a má vybavení pro odpočinek a venkovní aktivity. Domov má i lůžka pro osoby se sníženou soběstačností a pro lidi se zdravotním postižením.