Za pád Skloexportu nikdo nepykal. Rázlovy po dlouhém procesu zprostili viny

Že je dům po někdejším předním vývozci skla léta prázdný, je jedním z důsledků „kauzy Skloexport“. V čele akciovky sedělo od začátku 90. let hned několik členů rodiny slavné předlistopadové herečky Reginy Rázlové. Ta byla v polovině porevoluční dekády vlajkonoškou vize na oživení sklářství vytvořením holdingu Skloexport Group. Podle tehdejších závěrů kriminalistů však ve skutečnosti mělo jít o pokus vytunelovat několikamiliardový majetek Skloexportu. „Máme důkazy, že ze Skloexportu měla zůstat jen prázdná šlupička,“ shrnoval novinářům státní zástupce Ivan Bernátek obžalobu, která popisovala složité obchodní transakce na neuvěřitelných 20 tisících stranách. 

Za zneužívání informací v obchodním styku a poškozování věřitele obžalovali kromě Rázlových spřízněné podnikatele Petra Švece, Miloše Tůmu a Miroslava Krajsu, všem hrozilo až 12 let vězení. V letech 1996 a 1997 měli připravit Skloexport o 550 milionů korun transakcemi s akciemi a převody majetkových podílů ze zahraničních zastoupení na Skloexport Group. Podnik dlužil bankám téměř 1,4 miliardy korun a státu přes tři čtvrtě miliardy. Všichni obžalovaní vinu popírali, podle nich obchody sloužily pouze záchraně krachujícího českého sklářského průmyslu. Soudy jim daly po 11letém procesu za pravdu a stát je odškodnil. 

Lukáš Rázl: Bylo to velmi drsné, maminku to stálo zdraví

Herečka se později ke kauze vrátila v roce 2010 v knize z pera jejího tehdejšího manžela Jindřicha Santara. V titulu „Z uvedených odposlechů je zřejmé, že obviněná Regina Rázlová“ popisuje, že její stíhání vzniklo na základě anonymního udání společníků. „Tak se na veřejnost dostaly velmi důvěrné obchodní doklady, a to v boji s konkurencí znamenalo zkázu. K tomu mediální podpora, policejní skandál, odposlechy,“ shrnula herečka v tomto deníku z roční vazby na Ruzyni. Ten je zajímavým příspěvkem k české tradici děl psaných z vězení, jako byla Fučíkova Reportáž psaná na oprátce, Kantůrkové Přítelkyně z domu smutku nebo Dopisy Olze Václava Havla. 

Právě jméno dřívějšího prezidenta se v knize často skloňuje. Rázlová, spojovaná s minulým režimem, se cítila obětním beránkem toho nového. Podle jejího mínění měla ale doplatit i na hon různých představitelů justice za kariérou. 

Insideři: Skloexport padl v důsledku privatizace, sklo zažilo i větší krize

Obchodníci se sklem byli dříve zjevně proti Rázlové. „Kvůli válkám v oboru, které způsobila, jsme ztratili čas a přišli o pozice na světových trzích,“ prohlásil v dobovém tisku ředitel janovské sklárny Vitrum Petr Krátký. Teď už jsou skláři, se kterými Deník hovořil, rezervovanější. Kauza podle nich sice nechala na průmyslu šrámy, ale byla relativně efemérní ve srovnání s jinými krizemi, které obor potkal.  

Vražda? Útěk? Matka čtyř dětí Jana záhadně zmizela už před devíti lety

„Po tom, co se dělo se Skloexportem, ani jedna z fabrik nezkrachovala, aspoň o žádné nevím. Lidé, kteří tam dělali byznys, přešli jinam, založili si vlastní firmu, část fabrik si ten byznys začala dělat sama,“ zhodnotil dnes Jaroslav Seifert ml. z poděbradské Crystal Bohemia. 

Jiný velký pamětník z oboru, který ale nechtěl svolit s uvedením svého jména, začleňuje neslavný konec dřívějšího státního vývozce českého skla do kontextu řady nepovedených privatizačních projektů v 90. letech. „Někdo rozhodl, vláda, a tak to bylo. Že se do toho zamotala Rázlová? Tam se do toho zamotalo víc lidí, banky. Ale znovu se to utvořilo, všechny ty podniky, každý si prodává sám ve světě a život jde dál,“ řekl 80letý sklářský podnikatel. Podle něj někteří bývalí zaměstnanci Skloexportu mají záměr napsat o zaniklém podniku knihu. „Mají hodně vzpomínek, je jim líto, jak to dopadlo. Tak si myslí, že by se to mělo sepsat,“ vysvětlil muž jejich plán. 

Herečka se vrací do rodného Ústí, syn farmaří na Chomutovsku

Deník o kauze mluvil se synem herečky Lukášem Rázlem, jedním z neprávem obviněných aktérů. Vyjádřil se i k tomu, proč nakonec nikdo za obří finanční ztráty nenesl vinu. „Po 11 letech našich soudů bylo vše promlčeno. Do té doby to nikoho ze zodpovědných orgánů nezajímalo,“ řekl Rázl, který dnes farmaří na Chomutovsku. Herečka ke kauze po letech vyjádření neposkytla. „Jsem mentálně někde úplně jinde, není pro mě jednoduché na to odpovědět,“ sdělila do telefonu a požádala o otázky e-mailem. Vzhledem k pracovní zaneprázdněnosti na ně ale nezvládla do uzávěrky odpovědět. 

Telefonicky se ale Rázlová vyjádřila ke vztahu k rodnému Ústecku. „Patřím k těm, kteří mají tu krajinu, pohled na řeku v krvi. Miluji to tam, a kdykoli můžu, vracím se tam,“ zmínila. Dva dřívější domy, kde v Ústí žila s rodiči, mají už dávno jiné majitele. Do toho v kopcích v Brné, kde se herečka v roce 1947 narodila, se musí šplhat klikatými uličkami. Vyhlídka na Labe odsud stojí za to, podobně jako ta z opačné strany řeky, z domu na Skřivánku. Podle pamětníků tam rodina tehdejšího vedoucího pracovníka ústecké chemičky Stanislava Rázla žila v přízemí. Další funkcionáři podniku žili v dalších objektech v této malé uličce.