Osudem zkoušená Eva Bohátková: Bez Spirály bych byla na dně

Nelehký osud maminky z osady Severní na Děčínsku začal 13. února 2018. Při práci v lese usmrtil padající strom jejího přítele, otce jejích dětí dcerky a ještě nenarozeného syna.

Do té doby všichni spokojeně žili v domku nedaleko Lobendavy. S přítelem měla mnoho společných plánů. „Chtěli jsme opravit a odkoupit dům, kde jsme žili. Ten osudný den ale vše změnil. Z chalupy jsem musela s dcerou pryč. Po tragické události jsem zůstala na vše sama a bez peněz,“ vzpomíná paní Eva.

FOTO: Tanec, hudba či pečení. Zubrnický jarmark bavil na tři tisíce návštěvníků

S dcerkou se odstěhovaly do Domova sv. Vincenta de Paul v Dolním Podluží. „Ale v tomto těžkém, smutném období pro ni nastala i radostná událost. To když v březnu 2018 zjistila, že čeká se svým zesnulým druhem syna. Dostal jméno Matěj Václav,“ popisuje příběh Zuzana Lešková, vedoucí ústeckého Centra krizové intervence Spirála, které mamince z Děčínska poskytovalo v těžkých dnech pomoc.

Zdroj: archiv Evy BohátkovéTím se začal její život rozjasňovat. „Opět jsem viděla svou budoucnost ve světlých barvách. Datum porodu se blížilo a já si užívala každého dne. Těšilo mě, že ve mně roste náš malý syn,“ líčí Eva Bohátková.

Koncem srpna už bylo narození chlapečka na spadnutí. Nemohla tedy odjet s ostatními maminkami z domova a s jejich dětmi do Bulharska na dovolenou. „Místo toho nastoupila na konci devátého měsíce s dcerou k nám do ústecké Spirály,“ ohlíží se za koncem léta 2018 Zuzana Lešková.

Matěj se narodil 3. září. „Přišla ta chvíle plná štěstí a lásky. Našeho společného synka jsem konečně držela v náručí. Děkuji řadě lidí, kteří mi pomohli, především lidem z Centra krizové intervence Spirála,“ vzkazuje mladá maminka. Cítí vděk za bydlení i péči před porodem v Ústí v Masarykově nemocnici i po narození syna. „Pomohli mi v porodnici i v období šestinedělí. Jsem vděčná pracovníkům dětského oddělení Masarykovy nemocnice za péči a starost, kterou věnovali mé dceři během mé hospitalizace, když já sama nemohla,“ vybavuje si. „Těší mě jejich profesionální přístup, vstřícnost a ochota pomáhat druhým,“ děkuje.

Paní Bohátková poté bydlela s dětmi v Domě sv. Vincenta de Paul. Nyní je v samostatném bydlení, které jí nabídla Agentura Pondělí v Rumburku. „Přejeme jí hodně štěstí v dalším životě,“ dodala Zuzana Lešková.

Už nemůžu. Sebevraždu letos spáchalo už 60 lidí