Do šití roušek, kterých je v České republice stále velký nedostatek, se na Děčínsku pustily stovky dobrovolníků. Řada z nich by ale se svou prací velmi brzy skončila, kdyby nebylo opraváře šicích strojů. Ten je na Děčínsku jediný a v posledních dnech se téměř nezastaví.
ON-LINE ke koronaviru najdete ZDE
Prakticky přímo v první linii stojí Ladislav Novák z Jílového, který už desítky let opravuje šicí stroje. Znají jej tak generace šiček i úředníků, kterým dříve opravoval psací stroje. Poslední roky je ale na vše sám, nikdo jiný už servis těchto strojů v regionu nedělá. Další nejbližší opravář je v Ústí nad Labem. „Je toho teď strašně moc. Všichni začali šít, kolikrát na strojích, které stály dlouho odstavené. A to se na nich musí projevit. Od rána do včera se nezastavím. Zrovna předevčírem jsem dělal asi do jedné do noci, jak jsem byl rozjetý,“ popisuje současné vytížení Ladislav Novák, který se místo zaslouženého odpočinku v důchodu snaží každý den pomoci těm, kteří sami pomáhají jiným. „Nemohu je v tom nechat, když vidím, jak chtějí pomáhat,“ má jasno jeden z hrdinů boje proti koronaviru.
Objednat si jej na opravu šicího stroje přitom není nic snadného. Téměř neustále má obsazený telefon. Aby se mohl co nejvíce věnovat opravování, vyřizuje telefonáty jeho žena. „Některé dny je to až padesát telefonátů, mobil zvoní téměř neustále,“ říká Marcela Nováková.
Manželka mu také ušila první roušku. Denně totiž jezdí pro stroje přímo do rodin. Další mu pak věnovali přímo ti, kterým opravil stroje. Má tak alespoň minimální ochranu. Mnohem více by mu pomohl kvalitní respirátor, který by ho při neustálých cestách mezi lidi chránil více, ten však není možné sehnat. Koupit totiž nelze ani obyčejné roušky.
Kvůli velkému vytížení i nebezpečí nákazy novým koronavirem mají o Ladislava Nováka strach jeho nejbližší, třeba obě dvě dcery. Jak ale říká jedna z nich, obě jsou na svého otce velmi hrdé a nikdy netušily, že by se mohl stát jedním z hrdinů boje proti koronaviru.
Významu opravářů šicích strojů si už všímají i tvůrci internetových vtipů. Jeden z nich například říká, že opraváři budou moci podle dalšího vládního nařízení používat modré majáky. To proto, aby se nezhroutila část kritické infrastruktury státu, za kterou šití roušek označuje další z vtipů.
Kromě běžných oprav přímo u zákazníků nebo u sebe doma zvládá Ladislav Novák i poněkud neobvyklejší servis, na dálku. „Volala mi jedna paní, že má rozbitý stroj. Ten mi nafotila na mobil a fotku poslala. Když jsem to viděl, řekl jsem jí, že má asi povoleného červíka. Tak oběhla panelák, sehnala imbus a bylo opraveno,“ dodává se smíchem Ladislav Novák.
I on se těší, až největší nápor nemoci poleví. Nebo alespoň až stát zajistí takové množství roušek, že dobrovolnické manufaktury na jejich výrobu budou moci zavřít.
Právě s ohledem na ohromné vytížení by uvítal, kdyby se do jednodušších oprav více zapojili kutilové nebo hodinoví manželé. Ti by tak mohli pomoci zvládat nápor, který nyní na Nováka švadleny vytvářejí.
