Podmáčený stan plný odpadků, zbytky po ohništi, dva kočárky plné harampádí, nová lavička, ze kterých obyvatelé stanu zřídili svým psům provizorní boudu, ti uštěkaní vedle svých výkalů, všude poházené plastové láhve. Přesně takto vypadalo nejbližší okolí Vlčího jezera dnes. Bylo dílem manželů Piskáčkových, momentálně bezdomovců, kteří tu přebývali.

Přitom Vlčí jezero je součástí chráněné krajinné oblastí Labské pískovce. Stanování a rozdělávání ohně je zakázáno pod hrozbou pokuty.

Pracovníci Českých lesů o nezvaných hostech věděli. „Dostali jsme několik upozornění od lidí. Na Vlčí jezero jsme vyslali revírníka, který se věc snažil řešit domluvou. Manželům, nařídil, do kdy musí místo opustit. V případě, že dohodu nesplní, věc se bude řešit přes policii,“ řekl lesní správce Lesů České republiky Jiří Toms.

Piskáčkovi ale dohodu nedodrželi. Na místo proto vyrazili městští strážníci. Piskáčkovi ještě spali, jen psi byli vzhůru a neustále štěkali. Všude se šířil neuvěřitelný zápach. Poté, kdy se Jaroslava Piskáčková probrala ze spánku napadla slovně strážníky. Její muž Antonín ji musel hodně krotit.

„Budeme muset jít pryč, nevím ale kam. Byli jsme někde na Maxičkách, ale tam nás taky vyhodili. Všude nás vyhodili,“ řekl Piskáček.

Pro město jsou manželé Piskáčkovi známou firmou. Po jejich bývalém bydlišti pod lanovým mostem pod Děčínským zámkem muselo město zaplatit tři kontejnery na odvoz nepořádku, který po nich zbyl.

Strážnici manželům nakázali, aby stan ihned sbalili a místo uklidili.

„Nebudu nic balit,“ odpověděla zvýšeným hlasem Piskáčková. Její manžel se dal pomalu do úklidu.

Při úklidu se Piskáček rozpovídal. „Bydleli jsme v chatce v Loubí. Majitel nás vyhodil, že prý chce chatku prodat. Říkal jsem mu, že ji budu splácet, ale vůbec mě nebral vážně,“ stěžoval si Piskáček.

Zrovna kolem procházel houbař Lubomír Švejka.

„Na houby sem chodím dlouho, ale s takovouhle návštěvou jsem se tu ještě nesetkal. Jsou tu už tak tři týdny, přesně tak dlouho sem neberu vnoučata ze strachu, že se Ti psi urvou,“ zlobil se Švejka.

Strážníci nechali manžele Piskáčkovi v klidu uklízet. Pohrozili jim, že se během dne vrátí a místo zkontrolují. Při odpolední kontrole bylo místo čisté, nejen bez odpadků, ale i podivínských manželů. Ti zmizeli neznámo kam.

Manželé Piskáčkovi vystěhoval nový majitel kvůli neplacení nájemného, a to v březnu 2002. Dluh vznikl ještě v době, kdy nepobírali dávku sociální potřebnosti. Dva roky na to se dostavili na radnici, s tím, že je městská policie vystěhovala z garáže v podzámčí, kde do té doby bydleli. „Magistrát jim jako řešení jejich situace nabídl bydlení v Charitě v České Kamenici a v Ústí nad Labem, kde by mohli bydlet spolu jako manželé. V Děčíně je azylový dům pouze pro muže, museli by se tedy rozdělit, nabízené možnosti odmítli, protože měli psa, kterého se nechtěli vzdát. Piskáčová sama uvedla, že ho má jako vlastní dítě,“ řekla mluvčí magistrátu Romana Silvarova. Dodala, že úředníci telefonicky kontaktovali i Václava Spilku, majitele ubytovny. Ten je ale odmítl s tím, že nemá místo. „Tehdy jsme jim doporučili, aby podali žádost o byt na bytový odbor, což ten den také učinili. Od té doby se již na magistrát se žádostí o pomoc při řešení bytové otázky neobrátili. Zdržovali se různě u příbuzných a známých, ale odevšad je vyhodili pro neustálé neshody, nedodržování hygienických návyků a také kvůli jejich psovi,“ popsala Silvarová.