„Žádného pacienta se závažnou otravou, kterého by jsme museli hospitalizovat, jsem letos neměli, stejně tak jako vloni,“ uvedl primář anesteziologicko resuscitační oddělení v děčínské nemocnici Stanislav Bareš.

Délka léčby záleží na více faktorech. „V první řadě záleží na tom, jak dalece jedovatou houbu pacient pozřel. Dále jaké množství snědl, jaké orgány jed napadá. Napadne li ledviny či játra, léčba je komplikovanější a tím i delší. V neposlední řadě je důležitý časový odstup, se kterým se pacient dostaví do nemocnice,“ upřesnil Bareš.

Dodal, že nejhorší otravy mohou končit i smrtí, ale takový případ nepamatuje, asi proto že tu máme znalé houbaře.

„Člověk by neměl sbírat houby co nezná, tím nejlépe předejde možné otravě,“ uvedla pracovnice ústřední poradny České mykologické stanice Anna Švecová. V případě pochybnosti, jestli je houba jedlá či nikoliv by se měl obrátit na mykologickou poradnu, kde se rady určitě dočká. „Manžel vždy z lesa přinese, prý masáky, ale já tomuto druhu hub nerozumím, vše co nemá pod kloboukem hladkou plodnici nesbírám. Masáky vždy tajně vyhodím,“ prozradila svůj postoj k houbám Lenka Holubová z Varnsdorfu. Na houby prý ale chodí ráda, ale sbírá jen ty, kterými si je doopravdy jistá. „Mám strach, že bychom se mohli otrávit,“ dodala Holubová.

K smrtelně jedovatým houbám patří muchomůrka zelená, která je vůbec nejjedovatější v celé České Republice a způsobuje největší množství otrav. „Muchomůrka zelená se dá velmi snadno zaměnit s velice oblíbeným žampiónem či bedlou,“ řekla Švecová.

Muchomůrka zelená letos moc nerostla. Větší množství otrav houbami zaznamenali letos pouze na Moravě. „Vzhledem k tomu, že v letošním roce byl růst hub slabší, otrav bylo v celé republice minimum,“ zdůvodnila Švecová.

Dítě by v každém případě mělo být při sběru hub doprovázeno dospělým. Ten když si není jist zdali je houba jedlá měl by ji raději vyhodit.

Znalost hub je poměrně dobrá. „Probíhá samovolná generační výměna, mladá generace moc houby nezná, starší ano. V tom je stálá nutnost, aby měl nad houbami někdo odborný dohled,“ připomněla Švecová.

Otrávený člověk svůj stav pozná velmi snadno. Mezi hlavní příznaky otravy patří nevolnost, pocení, teploty, nepříjemné pocity a dehydratace.

„Záleží na druhu houby, který konzumoval. Žaludeční a střevní potíže bývají lepším případem. Ve všech ostatních případech by otrávený měl okamžitě volat první pomoc,“ upozornila Švecová. Dodala, že konzumace muchomůrky zelené se projeví mnohdy až po čtyřiadvaceti­hodinovém intervalu, to už je ale ve většině případů pozdě. Taková pozdní léčba je velmi obtížná a nemusí mít stoprocentní efekt.

Otrávený by se měl do příjezdu první pomoci pokusit si vyvolat samovolné zvracení a hlavně hodně pít.

„V případě, kdy otrávený pozřel houbu a projevuje se u něj nevolnost, měl by vzít zbytky hub má-li ještě nějaké sebou k doktorovi. Tyto zbytky mohou napomoci k identifikaci houby a tak mohou urychlit a usnadnit léčbu,“ poradila Švecová.

Při sběru hřibovitých hub je riziko výskytu jedovatých hub poměrně malé, protože se jedná o teplomilné a vzácné druhy.

„Daleko větší riziko představuje sběr lupenatých hub, jedovaté lupenaté houby se vyskytují daleko častěji, proto není li si houbař stoprocentně jist, měl by ji raději vyhodit,“ zakončila Švecová.