Zástupy jej doprovázely při odhalení i při cestě městem po jeho odstranění. Pomník vůdce bolševické revoluce Vladimíra Iljiče Lenina stál v Děčíně šestnáct let, než jej v květnu 1990 za velkého jásotu odvezli na dvůr okresního muzea.

Když po listopadu 1989 začali postupně mizet z veřejných funkcí členové komunistické strany, spolu s nimi mizely také komunistické pomníky. Často skončily rozmlácené ve sběrných surovinách nebo v soukromých sbírkách. To ale nebyl případ děčínské sochy Lenina, která stála v parku nedaleko tehdejšího okresního národního výboru.

„Před likvidací ji ochránil status kulturní památky, ten byl zrušen ministerstvem kultury až 28. září 1992,“ píše o Leninově pomníku historik Jan Šindelář v rozsáhlém článku, který vyjde přibližně za dva týdny v Děčínských vlastivědných zprávách vydávaných oblastním muzeem.

Protože bylo zřejmé, že takový pomník nemůže ve veřejném prostoru zůstat, bylo potřeba vyřešit, kam jej umístit. „Domluvil jsem se s tehdejším předsedou městského národního výboru Jiřím Bednářem, že sochu převezeme do lapidária muzea. Tam ji doprovodil zástup lidí. Vzhledem k tomu, že bylo teprve půl roku po Listopadu, nikdo si netroufl nám nadávat,“ popisuje tehdejší situaci Miroslav Rosenkranc, který se stal ředitelem tehdy okresního muzea jen necelé dva měsíce před převozem Lenina. Ten nejprve několik let ležel na zádech na dvoře muzea, po několika letech jej znovu vztyčili. V lapidáriu muzea zůstal dodnes.

Odkaz doby patří do muzea

„Byla snaha jej prodat, proti tomu jsem se ale postavil, protože si myslím, že patří jako odkaz doby do muzea,“ dodává Rosenkranc.

První iniciativa snažící se o vybudování Leninova pomníku v Děčíně přišla v roce 1971, tedy v roce 50. výročí vzniku Komunistické strany Československa. V té době totiž v celém okrese nebyl jediný památník, který by odkazoval na komunistické revoluční hnutí. Jako autora sochy si národní výbor vybral profesora Jana Kavana, tehdejšího rektora Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Ten sochu Lenina udělal ve stejném roce pro Chomutov.

Následně bylo potřeba vybrat vhodné místo. Mezi zvažovanými lokacemi byl podle Jana Šindeláře například park před kinem Sněžník, prostor mezi hotelem Grand a hlavním nádražím nebo dnešní Masarykovo, tehdy Leninovo náměstí. „Ostatní místa se nehodila jako shromaždiště většího počtu lidí,“ vysvětluje ve svém článku Šindelář volbu komunistických funkcionářů.

Slavnostně byla socha odhalena v den 104. výročí narození V. I. Lenina, tedy 22. dubna 1974. Přihlíželo tomu na osm tisíc diváků. Vybudování pomníku včetně terénních úprav vyšlo podle Šindeláře na 931 182,78 Kčs. Pokud by se pro převod do dnešních hodnot použila průměrná hrubá mzda, vyšel by pomník v dnešních korunách na více než 14 milionů korun.

Leninův pomník nebyl na prostranství vedle někdejšího okresního úřadu prvním, bylo to místo pomníkům zaslíbené. Před Leninem zde stávala socha zakladatele Sokola Miroslava Tyrše, kterou přestěhovali pod zámek, kde je dodnes. Ještě dříve zde byl pomník válečným obětem nebo výroční pomník císaře Františka Josefa I. Po odvezení Lenina před necelými třiceti lety zůstal parčík až dodnes bez pomníku.