Kliknutím zvětšíte„Po dvou hodinách a patnácti minutách čekání coby jediný v čekárně jsem dostal informaci, že ve službě je pouze jedna lékařka, mající na starosti nejen oddělení neurologie, ale i oddělení rehabilitace a protože je mladším lékařem, nemůže mne ošetřit, jak jsem potřeboval," popisuje zkušenost s nemocnicí Oto Dračka.
V tu dobu již ležel na lavici v čekárně, protože bolest zad mu prakticky vyřadila z provozu jednu nohu. Po více než dvou hodinách mu došla trpělivost a nechal se převézt do ústecké nemocnice. Tam dostal injekci, kterou chtěl již v Děčíně, a odjel domu.
„Nechal jsem se odvézt švagrem. Ten, místo aby se věnoval práci, se mnou objížděl nemocnice," pokračuje Dračka.
Podle ředitele zdravotní péče děčínské nemocnice byl ale postup lékařky na neurologii v pořádku.
„Pacient se k ošetření dostavil v neděli odpoledne, v době, kdy je na oddělení standardně ve službě vždy jen jeden lékař. Sloužící lékařka se po celou dobu věnovala pacientům přivezeným záchranáři a příjmům na jednotku intenzivní péče. Nemohla se tedy bohužel věnovat dalším ambulantním pacientům," uvedl ředitele zdravotní péče děčínské nemocnice Michal Hanauer.
Přednost v žebříčku důležitosti ošetřovaných pacientů mají lidé přivezení záchrankou nebo pacienti na jednotce intenzivní péče.
„Dále zajišťuje konziliární službu a teprve po té se stará o ambulantní pacienty s bolestí zad," dodává Hanauer.
„Chápu situaci s možnostmi službu konající lékařky, ale nechápu, proč jsem v silných bolestech musel na tu informaci čekat tak dlouho," podivuje se Ota Dračka, který se svým zážitkem podělil na sociálních sítích.
Tam lidé přidávají podobné zážitky. A zároveň mu doporučují, aby si příště raději zavolal záchrannou službu. To ale Dračka odmítá.
„Říká mi to každý. Ale je mi to blbý, protože to zbytečně vytahuje peníze ze zdravotnictví. Navíc ta sanitka může být potřeba u případu, kde jde skutečně o život," odmítá volání záchranky a dodává, že na vojenské zdravotnické škole byli vychováni tak, aby ošetřili co nejrychleji pacienty, kterým jde o život, a pacienty trpící bolestí a ulevili jim.
Nepříjemný zážitek spojený se zdravotnictvím má za sebou také Lucie Hajošová z Rumburka. Ta dorazila takřka za pět minut dvanáct do děčínské porodnice, když na ni přišly porodní bolesti. Předtím totiž absolvovala tříhodinovou cestu v autě poté, co ji odmítli odrodit v jablonecké porodnici. Kvůli tomu málem rodila přímo v autě.
Lucie Hajošová přitom měla před porodem řádně sepsaný porodopis jak v jablonecké, tak děčínské porodnici. Jabloneckou porodnici si nakonec vybrala na základě kladných recenzí od kamarádek. Jenže ji tam čekalo kruté zklamání.
V Jablonci ji po sepsání všech potřebných dokumentů a po vyšetření s tím, že má kontrakce po sedmi minutách, poslali jinam, protože prý neměli volný porodní box.
„Poslali mě do Jilemnice, ale tam jsem nechtěla. Řekla jsem, že bych jela do Děčína, protože tam mám také sepsaný porodopis. Tak jsem se zeptala, jestli to stihnu. A oni na to, že stoprocentně, že mám před sebou minimálně čtrnáct hodin porodu. Jenže já jsem do dvou hodin porodila," popisuje rodička s tím, že ve chvíli, kdy do Děčína přijela, byla v porodnici asi padesát minut, než porodila.
Lužická nemocnice v Rumburku uzavřela porodnici koncem letošního března. Ta měla totiž dlouhodobě problém sehnat porodníka, ačkoli nabízela nadstandardní platové ohodnocení. Nový primář si mohl vydělat až 200 tisíc korun měsíčně. Rodičky ze Šluknovského výběžku tak nemají jinou možnost, než si vybrat okolní porodnice, například Děčín či Českou Lípu. Čeká je ale přibližně padesátikilometrová cesta. Tu navíc rodičkám mohou komplikovat zácpy, v zimě také sníh a náledí. Porodnice v okolí jsou ale na příjem rodiček z výběžku připraveny.
Nemocnice se v celé České republice potýkají s nedostatkem sester a lékařů. Kromě rumburské Lužické nemocnice před časem museli akutní nedostatek lékařů řešit také v nemocnici v Děčíně, kde museli přes léto uzavřít dětské oddělení. Rodiče tak museli s dětmi jezdit buď do Ústí nad Labem, nebo do České Lípy. Tamní dětská oddělení ale nejsou kapacitně stavěná na to, aby pokrývala další oblast s více než 80 tisíci obyvatel.
V pohraničí je situace o to vážnější, že lékaře i sestry nebo zdravotnické asistenty českým nemocnicím velmi často přetahují ty v sousedním Sasku.
Kromě lepších pracovních podmínek nabízejí především výrazně vyšší platy. Ty jsou několikanásobně vyšší oproti těm v českých nemocnicích.
41
Volný čas
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
