„Pokud Ústavní soud v minulosti řekl, že určité ustanovení zákona odporuje ústavnímu pořádku, nelze je poté použít jako právní základ pro přiznání nároku na zaplacení poplatku," vysvětlil soudce zpravodaj Pavel Rychetský.

Loni ovšem Ústavní soud 
v jiném sporu stanovil, že starší dluhy z období šedesátikorunové hospitalizační sazby lze po pacientech vymáhat i nadále, na čemž se nic nemění. Naopak dluhy z období, kdy se v nemocnici platilo za den pobytu sto korun, už nemocnice vymáhat nesmí. Ten, kdo je nezaplatil, tak vydělal.

Takové rozhodnutí ale může přinést nemalé problémy nemocnicím, především těm menším. Lidé v nich totiž dluží poměrně velké částky. To se týká i děčínské nemocnice.

„Pacienty nezaplacené stokorunové regulační poplatky za pobyt v nemocnici představují za Nemocnici Děčín k 12. únoru 2016 částku 987 400 korun," uvedl mluvčí Krajské zdravotní Jiří Vondra.

Ze všech pěti krajských nemocnic tak tvoří dluhy v děčínském špitálu téměř třetinu. Dohromady totiž dluží pacienti za stokorunový poplatek Krajské zdravotní necelé tři miliony korun.

Nemalé peníze dluží pacienti také v rumburské nemocnici, která zajišťuje zdravotní péči pro celý Šluknovský výběžek.

„Lidé nám samozřejmě za poplatky za pobyt dluží, jedná se o desítky případů. Konkrétní částku ale zveřejňovat nechceme," uvedl ředitel Lužické nemocnice v Rumburku Petr Dubravec.

Podle jeho slov nemocnice doposud dluhy vymáhat musela a postupovala přitom podle platných právních předpisů.

„S nálezem Ústavního soudu jsme se ještě neseznámili. Ale samozřejmě jej budeme respektovat a řídit se podle něj," dodává Dubravec.

Poplatek za pobyt v nemocnici původně činil 60 korun. Po jeho zvýšení na 100 korun za den jej v roce 2013 přezkoumal Ústavní soud a s několikaměsíčním odkladem poplatek zrušil. Důvodem bylo zejména jeho paušální uplatňování na všechny pacienty. Vláda jej poté už neobnovila ani v původní výši.

„Dluhy jsou finančním výpadkem v rámci celkového hospodaření, se kterým jsme si museli poradit. Nicméně jsme nepatřili mezi zdravotnická zařízení, která ve své době uváděla, že na příjmy
z poplatků mají vázány konkrétní nákupy, případně co se nenakoupilo v důsledku jejich výpadku. Hospodářsky je samozřejmě jakýkoli finanční výpadek nepříjemný, výpadek příjmů souvisejících s regulačními poplatky však neomezil běžný chod našich nemocnic," uklidňuje Jiří Vondra.

Přesto bylo možné za dlužné peníze, jejichž vymáhání nyní Ústavní soud zakázal, pořídit poměrně dost věcí. Milion korun například stojí ročně veškeré šicí prostředky na operační výkony nebo veškeré vyšetřovací a operační rukavice. Za každou z těchto položek děčínská nemocnice zaplatí přibližně 1,1 milionu korun.

Soudci konkrétně zamítli ústavní stížnost Psychiatrické léčebny Šternberk ve sporu o 1100 korun za dvoutýdenní hospitalizaci v létě 2012. Okresní soud ve Svitavách původně žalobu nemocnice proti zletilému pacientovi s omezenou svéprávností zamítl, a to s vysvětlením, že dlužný regulační poplatek neměla vymáhat po nemocném, ale po jeho opatrovnici. Svitavský soud přitom odkázal na dřívější nález ústavních soudců, podle kterých mají zdravotnická zařízení takový nárok uplatňovat u zákonných zástupců dětí, a ne u samotných dětských pacientů.

Podle rozhodnutí Ústavního soudu však nejde o správnou paralelu.

„V daném případě nelze mezi zákonného zástupce nezletilého dítěte a opatrovníka nesvéprávné osoby dát takové rovnítko, protože opatrovník nemá vyživovací povinnost k osobě, která má omezenou svéprávnost," uvedl Rychetský.

I když svitavský soud argumentoval nesprávně, jeho verdikt zůstal v platnosti.

Otázkou zůstává, jaké šance mají lidé, kteří po roce 2013 zpětně zaplatili nemocnicím nárokované poplatky z období stokorunové sazby. Hypoteticky by mohli usilovat o jejich vrácení.

Rychetský ale nechtěl jejich šance nijak komentovat vzhledem k tomu, že by se otázkou mohl v budoucnu zabývat Ústavní soud.