Miroslav Čonka si dokáže s leckterou prací poradit. Trvalé zaměstnání ale v několika firmách kvůli zdravotnímu postižení sháněl opakovaně marně.
„Invalidu prostě nikde nechtěli. Tak jsem pracoval nějakou dobu v Jurtě a pak jsem nějaké dovednosti získával v agentuře Osmý den. Teď jsem nadšený alespoň z toho, že jsem dostal tuhle práci,“ pochvaloval si možnost pracovního uplatnění v děčínské sociální firmě Slunečnice. Ta zatím zaměstnává devět lidí.

„Jsou mezi nimi i sociální pracovnice, které se starají o zaměstnance s částečným i plným invalidním důchodem. Samozřejmě, že tihle lidé se zdravotními komplikacemi se nedokáží vypořádat s nějakými složitějšími činnostmi, ale svěřovanou práci dělají svědomitě a s největší pečlivostí,“ tvrdila šéfka Slunečnice Šárka Dostálová.

Na vyhrazeném místě v nedávno zrekonstruované dílně se na zemi vršily krabice s dokončenými výrobky, pracovní stoly zaplňovaly různobarevné drobné součástky.

„Právě kompletujeme pro jednu místní firmu speciální plastové tlumiče ke kování do ledniček a podobné bílé techniky. Jde o poměrně jednoduché pracovní operace,“ vysvětlila Marta Tomanová.

Do Děčína se přestěhovala ze Šumavy, vyučila se švadlenou. Téhle profesi se věnovala po vyučení pět let, pak přišly mateřské povinnosti a po nich nastaly problémy se sháněním nové práce.

„Nějakou dobu jsem dělala uklízečku ve škole. Peněz jsem za to moc nedostávala a proto jsem dala výpověď. Se sháněním jiné práce to bylo ale horší. Nakonec jsem využila možnosti nového uplatnění právě tady,“ dodala nad hromádkou zkompletovaných výrobků paní Marta.

Na jednotvárnost pracovního vytížení si zaměstnanci sociální firmy Slunečnice naříkat rozhodně nemohou. Poradí si také s úklidem domácností včetně mytí oken nebo i sekáním trávy či úpravami keřů a stromků.

„Teď máme zajímavou spolupráci se dvěma lesnickými firmami. Jde o úklid lesa a zajištění výsadby stromků,“ připomněl zástupce vedení děčínské Slunečnice Martin Zíka.

Jeho slova vyvolala rozpaky i úsměv ve tváři Lucie Hudské. „Už jsme si tu práci vyzkoušeli. Je to dřina, ale zvládneme to,“ tvrdila.
Souhlasně přikyvoval také Patrik Arpád, který kdysi navštěvoval zahradnické učiliště v Liberci, To ale nedokončil.

„Teď je to moje první zaměstnání v životě. Aspoň si vydělám a našetřím nějaké peníze, za které bych si chtěl pořídit samostatné chráněné bydlení,“ neskrýval své tužby klient českokamenického ústavu sociální péče.

Až to umožní počasí, vyrazí všichni zase společně za prací do lesa. Jednu ze zakázek dostali až na Litoměřicku.

„Je to sice složitější s dopravou, ale žádnou nabídnutou práci neodmítáme,“ dodala Kateřina Schmidtová, která kromě dalších povinností usedá i za volant osobního tranzitu.

Sociální firma Slunečnice je prvním zaměstnavatelským subjektem svého druhu v děčínském regionu. „Máme radost z toho, že objednávek začíná přibývat. Hlavně na zahradní práce,“ poznamenala vedoucí zakázkové kanceláře Lucie Kadorová.

Cílem je, aby se firma postupně stala ekonomicky téměř soběstačnou. „To ještě nějakou dobu potrvá. Dobrý pocit máme z toho, že jsme zatím pomohli několika lidem najít práci i nový smysl života,“ připomněla Šárka Dostálová.