Dospěl jsem k názoru, že asi mluvím a píši mimozemským jazykem, proto jsem nechal toto trestní oznámení vypracovat advokátem. Státní orgány najednou pochopily, o co mi jde, a v roce 2014 ženu stát odsoudil za tuto trestnou činnost. Stát sice zplodil rozsudek jménem republiky, ale Romka další roky byt dále okupovala i po nabytí právní moci rozsudku.

Tedy: nic se neděje a byt je stále blokovaný, policie je v této věci impotentní. Když se odvolávám proti nečinnosti policie, tak mě státní zástupce označuje za věčného stěžovatele.

Paradox: stát zplodí rozsudek jménem republiky, já chci, aby tento rozsudek byl realizován a naplněn a státní zástupce mě za to označí jako nějakého stěžovatele. Zde vlastně jde státní zástupce proti rozsudku, proti státu samotnému.

Můj advokát podává k soudu návrh na vyklizení bytu a po jakési době stát zplodil další rozsudek jménem republiky, v němž nařizuje Romce povinnost byt vyklidit – září 2015. Je září 2016 a žena se k vyklizení bytu nemá. Jinými slovy: Státe, tato paní má ty tvoje rozsudky jménem republiky na háku.

Podávám v květnu 2016 návrh na výkon rozhodnutí rozsudku o vyklizení bytu a musím zároveň zaplatit soudní poplatek 3000 Kč, aby se tím soud vůbec zabýval. Dnes je takový stav, že žena byt nevyklidila, ani mě nekontaktovala, a od soudu – od státu jsem se dozvěděl, co za tři tisíce za tři měsíce v mojí věci udělal. Nic. Stát je neschopný toto vyřešit od roku 2011.

Po několikerém zveřejnění stavu bytu v novinách mě kontaktovali různí lidé 
s tím, že mají podobný problém a že by se chtěli sejít. Když se s těmito lidmi bavím, tak hlavní myšlenka, která od nich vychází, spočívá v tom, že když stát není schopen zajistit dodržování zákonů a práva, tak abychom si to zajistili sami, abychom sami vzali do rukou spravedlnost a svůj majetek si hájili sami.

Z těchto myšlenek není daleko k činům, které se projeví občanskými nepokoji nebo jinými způsoby občanského odporu. Hádej státe, hádej vůči komu.

Státe, neumíš ochránit lidi od zla a protiprávního jednání a lidé stále pohlížejí jinam – tam, kde zákon umí vynutit, když jej někdo nechce dodržovat. Ano, tento vlekoucí případ má i politický rozměr. Ano, byly doby, kdy si takové chování nikdo nedovolil.

Pokud státní orgány v současné chaotické době nepřesvědčí významnou většinu obyvatel, že jsou schopni vzrůstající bezpráví a parazitismus zvládnout, zůstane osud státu v režii 
a libovůli různých hnutí jako je např. Kotlebova strana na Slovensku, která má úspěch, protože je založena na logice a pragmatismu obyvatel.

Je možné (po této zkušenosti s mým případem) ještě mít respekt a úctu ke státním orgánům – ke státu?

Ve stávající situaci nechám pochopitelně případ prověřit nezávislými lidmi 
a budu se ptát: Je v pořádku, že se případ vleče od roku 2011? Kdo je vinen za současný stav? Jak budou potrestáni příslušní státní úředníci, kteří toto dopustili?

Ladislav Zejda, Varnsdorf