Pro připomenutí: Koncentrace škodlivých látek (zejména kysličníku siřičitého a polétavého prachu) dosahovaly 
v roce 1989 tak rekordní výše, že Děčín byl nejvíce znečištěnou lokalitou v zemi.

Hlavním zdrojem znečištění bylo spalování nekvalitního uhlí ve výtopnách, průmyslových závodech a v lokálních topeništích. Tohoto uhlí, které obsahovalo 3% síry a mělo vysokou popelnatost, se v našem městě spalovalo neuvěřitelných 200 tisíc tun ročně (to znamená, že se současně spálilo 6000 tun síry), a to převážně v topných obdobích spojených s častými inverzemi.

Průvodním jevem tohoto dlouhodobého trendu bylo poškozování zdravotního stavu obyvatel. Displej měřiče koncentrace oxidu síry, umístěný v Děčíně I, byl neustále obklopen lidmi, ale nikdo se neodvážil nahlas protestovat.

Ve výlohách řady obchodů byly nainstalovány výstražné cedule o stupni znečištění, jesle, školky a školy dostávaly telefonické instrukce, že děti nesmí vycházet ven, vydávaly se směrnice omezující větrání, všude po městě byl odporný zápach, jaký vystupuje 
z doutnajících sopek nebo ze záparů – bez kontroly hořících uhelných slojí.

Co s tím dělalo tehdejší komunistické vedení města 
a okresu? Mimo ty cedule a telefonické instrukce mělo jediný program – výstavbu centrálního zdroje tepla, a to přestože byla známa obrovská koncepční chyba této stavby.

Když rok předtím vyšel 
v Rudém právu článek, poukazující na tuto koncepční chybu,  bylo  na příkaz OV KSČ Rudé právo s tímto článkem 
v Děčíně staženo z distribuce. Skutečností je, že situace 
v znečištění ovzduší byla Achillovou patou režimu, do které bylo zapotřebí seknout.

Nejradikálnějšími kritiky té situace byli děčínští sportovci, zejména atleti, orientační běžci a horolezci. Orientační běžci sestavili ostré prohlášení (obsahující i opatření ke zlepšení – dodávat do Děčína uhlí s obsahem síry 0,3 procenta, které se dolovalo 
v lomu Chabařovice, a tím okamžitě snížit emise oxidu síry na desetinu).

Prohlášení projednala 
a schválila konference TJ Lokomotiva a poslala městským a okresním orgánům civilním i partajním. Výsledkem bylo pouze to, že po autorovi začala pátrat STB.

Po pádu totalitního režimu KSČ došlo k výměně obsazení národního výboru a na podzim k prvým svobodným volbám. Do vedení města se dostali akceschopní lidé, výsledky jejich úsilí se začaly záhy projevovat.

Manifestace a pouliční protesty slábly, během období tří let došlo k rozsáhlé plynofikaci, snížení spotřeby uhlí (bylo již s 0,3% síry) na polovinu, snížení emisí oxidu síry na šestinu a snížení emisí polétavého prachu na polovinu oproti stavu 1989. Od roku 1993 bylo ovzduší v Děčíně zcela srovnatelné s jinými městy 
a pokračovala realizace dalších opatření, vedoucích ke špičkové úrovni teplofikace města.
Porovnejme situaci před čtvrtstoletím a její řešení se současností. Děčín je opět rekordmanem ve znečištění ovzduší, tentokrát polétavým prachem. Co s tím dělá primátor, radní se svou komisí, zastupitelé a odborníci z magistrátu?

Přes závažné připomínky alergologa pana MUDr. Marka k vysazování významných producentů pylových alergenů vysadili liniovou izolační zeleň. A pak  slíbili, že budou dál jednat o dálničním přivaděči. To vypadá jako přístup, jaký tady do listopadu 1989 prezentovali komunističtí partajníci – demonstrace neschopnosti problém skutečně řešit.

Co zanedbali a co by měli urychleně řešit ? Třeba:
1.    Autobusy MHD na stlačený zemní plyn (CNG). Autobusy na CNG existují již řadu let, provozoval je Dopravní podnik Ústeckého kraje, zlikvidovaný hejtmanem Šulcem. Již déle než rok je známa možnost dotací ministerstva ŽP na autobusový program CNG.

2.    Výrazně snížit četnost nevyužívaných spojů MHD mimo provozní špičky.

3.    Projednat s Ministerstvem dopravy zákaz používání jiné, než elektrické trakce na elektrifikovaných tratích, na motorové osobní soupravy používat jen soupravy 
s nejmodernějšími pohony.

4.    Iniciovat u MD ČR a vysokých škol program na vyhledávání vozidel s odmontovanými filtry prachových částic a zavedení přísných postihů.

5.    Iniciovat u MD ČR a vysokých škol zavedení emisních norem a jejich ověřování 
u plavidel říční dopravy.

6.    Každou noc – pokud teploty dovolí – strojně čistit průtahy městem – směry Česká Kamenice, Benešov, Jílové 
a Povrly, na průtazích zřídit zelené vlny a další zálivy pro zastávky MHD pro snadnější a hladší průjezdnost, zřídit na průtazích automatické radarové kontroly rychlosti.

7.    Pokud to teploty dovolí, neustále kropit ostatní vozovky ve městě a sledovat kvalitu vody používané k tomu průběžnému mytí.
8.    Využít archivované smlouvy o poskytování státních příspěvků na plynové přípojky a kotle, obsahující povinnost vrátit příspěvek při obnovení provozu uhelného kotle. Ke kontrolám topenišť vyžadovat součinnost PČR nebo vyžádat soudní příkazy.

9.    Nařídit řediteli městské policie sledovat veškeré výkopové práce a jinou stavební činnost a účinně pokutovat zjištěná znečištění vozovek.

10.    Iniciovat u MZ ČR a vysokých škol výzkum dopadu znečištění ovzduší v Děčíně na zdraví obyvatel.
Tyto podněty jsou asi jen házením hrachu na zeď, ale jsou lepší než (kolikáté) předvolební sliby, že přehrada 
a dálniční přivaděč někdy budou a všechno vyřeší.

Autor: Ing. Zdeněk Kropáček