Pro zónu Severozápad (to je ten pochybný konglomerát Ústeckého a Karlovarského kraje) označenou zóna „CZ04" byl ten program zpracován v listopadu letošního roku a bylo vyhlášeno jeho veřejné projednání. Informace o tom byla dosti dobře ukryta na stránkách MM Děčín na odkazu „ostatní – zprávy z oblasti životního prostředí", přesto si zde našla 138 přečtení.

Zprávu o objemu téměř 9 MB, obsahující 240 stran, 154 tabulek 
a 58 obrázků jsem si stáhnul, pečlivě prostudoval a přihlásil se na veřejné projednání 
9. prosince na krajském úřadě v Ústí.

Proč? Tato problematika mě zajímá už z doby totality, kdy jsem stvořil pamflet, schválený konferencí TJ Lokomotiva, po jehož autorovi pak pátrala STB. Po sametu jsem byl vyzdvižen do funkce starosty Děčína, kde jsem chtěl řešit a vyřešil významné výzvy extrémního (bez nadsázky lze říci rekordního) znečištění děčínského ovzduší koncentrací SO2, NOx a prachu ze spalování uhlí. V uvozovkách bylo tehdy „výhodou", že zápach a okamžité následky na sliznicích dýchacích cest vyvolávaly širokou odezvu a podporu veřejnosti.

Situaci jsem řešil s několika spolupracovníky s výsledkem, že od počátku roku 1993 k žádnému překračování imisních limitů nedocházelo 
a pokračovala realizace dalších opatření, vedoucí ke špičkovému systému zásobování teplem této aglomerace.

Město pak prý ještě dostalo nějaké zahraniční ocenění, ale já jsem odešel řešit jiné výzvy v oblasti mé původní profese.

V následné době, kdy se s problematikou ovzduší měl zabývat jen odbor ŽP magistrátu, se o to zřejmě nestaral nikdo a začalo docházet k prudkému zvyšování imisních koncentrací benzo(a)pyrenu a hlavně mikroskopického prachu charakterizovaného hodnotou PM10. Děčín opět patří k absolutně nejhorším lokalitám v oblasti Severozápad. Na otázku „proč?" je tedy další odpovědí: Protože volené orgány města (předminulé, minulé i současné) a magistrát města tuto situaci nejen nevnímají, ale prokazatelně bagatelizují.

Ono se totiž nejedná o nějaké mikrogramy! Jedná se o zdravotní dopady v pánevních oblastech a Děčíně, které kdysi revoluční předvoj dělnické třídy řešil vyplácením „pohřebného".

Už třetí generace obyvatel je zde vystavena zátěži, jejíž následkem je v poměru na počet obyvatel nejkratší doba života v ČR, nejvyšší výskyt rakoviny plic a rakoviny průdušek. Zatímco počet nových onemocnění rakovinou plic a průdušek v ČR stagnuje až klesá, v pánevní oblasti – včetně Děčína – stále vzrůstá. K tomu je třeba přidat genetickou zátěž spočívající ve snižování reprodukčních schopností. Diví se ještě někdo, že je problém získat za mizerné peníze nové, kvalifikované lékaře, kteří vědí o co jde?

K té ministerské studii jsem podal 3 stránky připomínek (Google říká, že 1462 slov) a v šibeničním termínu 5 kalendářních dnů poslal ministerstvu. Mimochodem – na veřejném projednání byli zadavatelé, zpracovatelé a za veřejnost já sám. Nebyl to plný sál primátorek, primátorů, starostek, starostů a samozřejmě ani odbornic a odborníků z odborů ŽP. Co dodat? Máme, co jsme chtěli a do rachoty zvesela?

Zdeněk Kropáček