Přestože sport patří mezi moje oblíbené činnosti (hraju závodně stolní tenis a futsal), nejenže jsem fitbox nikdy neabsolvoval, ale navíc jsem měl jen velmi mlhavou představu o tom, o co jde. A to až do chvíle, než mě na trénink pozval Václav Němeček, známý děčínský boxer, trenér a strážník.
Fitbox trénuje v Děčíně dvakrát týdně: V úterý a ve čtvrtek. O jeho hodiny cvičení je velký zájem.
Začali jsme v sedm hodin krátkým protažením. Poté, za doprovodu diskotékové hudby, odstartovalo samotné cvičení, a to v pekelném rytmu. Muži, ženy, dívky, chlapci, staří, mladí… ti všichni sledovali, jak Venca Němeček předcvičuje a snažili se s ním držet tempo a rytmus. Rychlé kroky, výskoky, výpady, to vše se střídalo bez oddechu. Na žádnou přestávku se tady nehrálo – kdo se chtěl napít, mohl, ale jen rychle, aby mu neuteklo další cvičení.
Ve druhé části, do které jsme vstupovali zpocení a zadýchaní, jsme byli rozděleni na dvojice, přičemž každá dělala na jiném místě tělocvičny jiný cvik. Po uplynutí časového intervalu jsme se ve cvicích střídali, než si všichni prošli celým posilovacím kolečkem.
Možná by se spíše hodilo říct: Pekelným kolečkem, protože to, co nám Venca Němeček připravil, nebyla žádná pohoda, naopak. Mlácení kladivem do pneumatiky, skákání přes švihadlo, vzpírání činek, běh na gumě, leh sedy, kliky, sklapovačky… Oddechnout si nebylo kde a flákat se pod jeho přísným pohledem moc nešlo.
Na posilování jsem nikdy nebyl; není divu, že jsem mezi jednotlivými disciplínami později na pokraji vyčerpání přelézal po čtyřech. Vzpomněl jsem si přitom na filmového boxera Rockyho, jak dřel v tréninku – a to mě motivovalo vydržet až do konce.
Poslední fází tréninku bylo bušení do boxerských pytlů – nebo do Venci Němečka. To už jsem se jen díval, a to hlavně na dívky a ženy, z nichž některé bušily do pytlů s opravdovou chutí. Kdoví – možná si představovaly svého partnera…
Hlavní je, že jsem to přežil. Na fit boxu jsem byl poprvé – a rozhodně ne naposledy!
