Místní německý sochař Fritz Tampe vytvořil kašnu, kterou si málokdo spojuje s válečným pomníkem, ve tvaru květu lilie. Uprostřed kašny stála ženská postava plačící nad pěti mrtvými hrdiny, kteří leželi po obvodu kašny na horních plochách listů. Stylizované vysoké reliéfy znázorňovaly ležící mužské postavy pod navršenou zeminou, z postav byla viditelná pouze hlava s rukou.
HLAVY BYLY URAŽENÉ, JMÉNA OBROUŠENÁ
Po druhé světové válce muselo vše, co bylo německé, zmizet. Proto byly pravděpodobně v 60. letech otlučeny hlavy padlých vojáků, stejně jako jména obyvatel Podmokel padlých v první světové válce. Na deskách se jmény padlých byla přitom řada typicky českých jmen, jako je například Bílek, Kousal nebo Kroček.
„Původní pomník z roku 1934 nesl celkem 5 desek s asi 354 jmény padlých, která byla řazena přibližně (ale ne striktně) podle abecedy. Fotograficky je dokumentována pouze čelní deska s věnováním a jmény začínajícími písmeny A – F," přiblížil před časem původní podobu pomníku Petr Joza z děčínského okresního archivu s tím, že dalších deset jmen bylo dopsáno později.
Nyní se tak i díky přispění Ministerstva obrany z fondu na údržbu vojenských pietních míst dočkala kašna u podmokelské knihovny své původní podoby. Náklady se vyšplhaly na více než jeden milion korun.
„Úplně nejdražší bude vytesání jmen do do kamenných desek. Původně se uvažovalo o jakési šabloně, to se ale ukázalo jako neproveditelné. Je tak nutné vytesat ručně každé písmeno více než 350 jmen. Navíc je potřeba dělat korektury, protože se jedná o jazyk, který kameník nezná. Problematický byl také výběr fontu," říká Otto Chmelík z Děčínsko – podmokelské vlastivědné společnosti.
PŘÍRODNÍ KÁMEN NAHRADIL UMĚLÝ
Kašna byla vytesána do kamene pocházejícího z Valkeřic. Proto se uvažovalo o tom, že by i nové hlavy mohly být vytesány ze stejného kamene. Původní lom byl ale již uzavřen, a tak se restaurátor Vít Mudruňka rozhodl pro umělý kámen. Nejprve vytvořil sádrové modely, podle kterých byly následně vyrobeny nové hlavy padlých vojáků.
Práci navíc komplikoval fakt, že ke kašně neexistuje žádná dokumentace. Při restaurování bylo možné vycházet pouze z dostupných fotografií.
„Když jsem viděl výsledek restaurování, měl jsem z odvedené práce radost, je to dobrá sochařina," hodnotí spokojeně předseda vlastivědného spolku Chmelík.
Osazením hlav ale restaurování kašny a pomníku nekončí. Budou na něj ještě umístěny desky se jmény.
PONIČENÁ JE I KAŠNA NA NÁMĚSTÍ V DĚČÍNĚ
Tolik štěstí jako podmokelská kašna zřejmě nebude mít ta na Masarykově náměstí. Ta čeká na svou opravu již více než sedmdesát let. Na rozdíl od kašny v Podmoklech totiž není válečným pomníkem a sehnat peníze na její obnovu je složité.
Kašna byla postavena v roce 1907 a původně ji zdobilo několik bronzových plastik. Jenže ty byly během války v roce 1943 zabaveny pro válečný průmysl.
Od té doby se na kašnu, která byla v roce 1988 prohlášena kulturní památkou, již nevrátily.
Sochař Fritz TampeFritz Tampe (8. února 1887, Jílové – červenec 1945, Sasko) byl modernistický děčínský sochař první poloviny 20. století. Jeho výrazové prostředky jsou značně osobité, z uměleckých směrů byl nejvíce ovlivněn kubismem.
Po první světové válce patřily mezi jeho nejdůležitější zakázky mnohé pomníky padlým, které dodnes můžeme vidět v některých obcích na Děčínsku. Protože se však jednalo o autora německy mluvícího a o pomníky vojákům převážně německé národnosti, mezi lety 1945 a 1989 byla téměř všechna jeho díla poničena či úplně zničena. Dochované pomníky padlým z jeho ateliéru lze dnes vidět například v Krásném Studenci, na Červeném vrchu a na Starém Městě
v Děčíně.
Po konci druhé světové války se nedokázal vyrovnat s nuceným opuštěním svého domova. Odsun německého obyvatelstva ze Sudet pro něj znamenal i ztrátu veškerých kontaktů a klientely. Místo odchodu zvolil Fritz Tampe sebevraždu, jeho tělo bylo nalezeno 17. července 1945 poblíž Stadt Wehlen v Sasku.
Zdroj: www.wikipedie.cz