Konečně šťastný život. To je název soukromého kočičího mikroazylu v Rumburku. Posláním a cílem této neziskovky je zvýšení etického vztahu veřejnosti ke kočkám. Osvětou, ale i praktickou činností chce zlepšit životní podmínky potulných koček.

„Chceme snížit množství potulných koček zahájením rozsáhlé kastrace,“ vysvětlila důvody vzniku Konečně šťastného domova zakladatelka občanského sdružení Miluše Honsů. Dodala, že do současné doby se jim podařilo nechat kastrovat pět koček. „Kastrace zamýšleného rozsahu je však finančně náročná, a proto přivítáme jakoukoliv finanční podporu. Do projektu se zapojil i veterinář Oldřich Baudyš, který kočky kastruje za nižší částku,“ podotkla Honsů.

Toulavých koček je mnoho

Sám veterinář je projektem nadšen. „Je dobře, že se někdo zajímá o to co se ve městě děje. Toulavých koček je tu mnoho. Sám jich asi osm krmím,“ řekl Baudyš. Dodal, že v ordinaci má umístěnou kasičku, do které lidé přispívají.

Kastraci toulavých koček provádí také v rumburském městském útulku. „Záchytné kotce Města Rumburk nechaly v loňském roce kastrovat celkem sedm koček a jednoho kocourka za celkovou částku pět tisíc korun. Za letošní rok bylo vykastrováno zatím šest koček za necelé čtyři tisíce korun. Kastrace jsou téměř v plné výši hrazeny ze sponzorských darů,“ uvedla mluvčí rumburské radnice Dagmar Žáková.

V malém množství jsou užitečné

„Prosím všechny ty, kteří chodí krmit potulné kočky a vědí, kde se zdržují a dokázali by snad některou odchytit, aby zavolali na telefonní číslo 604 919 413. Kočku odvezeme k veterináři, dáme vykastrovat, doléčíme, nabídneme do pěstounské péče a v nezbytných případech vypustíme tam, kde byla chycena. Tak se šetrným způsobem zamezí jejich množení,“ prosila o pomoc Honsů. A dodala, že pokud lidé ve městě dostanou rozum a nebudou vyhazovat další kočky na ulici, rychle se jejich počet sníží. Jedna kočka je schopná za jeden rok porodit až 12 koťat. V malém množství jsou potulné kočky užitečné, loví malé hlodavce, a tak čistí město, ale když je jich moc, jsou lidem na obtíž, mohou představovat i zdravotní riziko.

Zakladatelka kočičího mikroazylu Miluše Honsů dodala, že sdružení je schopné zajistit kastraci koček v sociálně slabých rodinách. „Koťata z těchto rodin většinou končí právě na ulici. Majitelé nejsou schopni kočky uživit nebo koťata někam udat, proto je mnohdy hodí někam za plot,“ uvedla Honsů.

Poskytnou i radu

Kromě těchto aktivit poskytuje sdružení i poradenské služby a krátkodobý kočičí azyl pro ty, kteří musí své miláčky na čas opustit a nemají pro ně hlídání. Tuto pomoc jistě přivítají ti, kteří nastupují léčbu v nemocnici nebo chtějí odjet na dovolenou.

Obavy některých lidí, že pokud z měst zmizí toulavé kočky, dojde k přemnožení hlodavců, vidí děčínská veterinářka Jana Bednarská jako neopodstatněné. „Nikdy nemůžeme dosáhnout toho, aby se podařilo stoprocentně vykastrovat všechny kočky, a tím zcela zastavit jejich množení. A i kdyby k tomu došlo, tak myši mají i jiné přirozené predátory než jen kočky,“ vysvětlila Bednarská.