Jako uprostřed natáčení Pyšné princezny si mohou v těchto dnech připadat návštěvníci pohádkového Dolského mlýna. Na nedaleké louce stoupá kouř nejen z milíře, ale také z několika pecí. Vznikly zde na jeden týden v rámci Dnů lesních řemesel.

Postavení milíře, pecí a připravení výstavy zabralo organizátorům celý víkend. „Nejprve se postaví ze čtyř tyčí kanál, který nazýváme králem, ten vytvoří uprostřed komín. Okolo něj se vystaví z metrových kusů dřeva polokoule, kterou pokryjeme hlínou,“ popisuje u zapáleného milíře jeho vznik uhlíř Jiří Alexandr Kadera, který do Českého Švýcarska přijel až ze šumavské Přimdy, kde dělá místostarostu.

Každoročně spolu se svými přáteli postaví dva milíře. Kromě toho v Českém Švýcarsku pravidelně vyrábí dřevěné uhlí také v Moravském krasu.

Podle Kadery je důležité sestavit milíř tak, aby mezi jednotlivými dřevy bylo co nejméně vzduchu. Teplo se totiž předává nejlépe dotykem jednotlivých vrstev, vzduchové kapsy by tak zabránily správnému zuhelnění.

Postavením milíře, který má asi deset metrů krychlových a oproti těm v minulosti stavěným je asi osminový, uhlířova práce nekončí. O tom, jak se pálení povede, totiž rozhoduje první noc jeho hoření. „První noc je poměrně zběsilá. Je to jako s malým dítětem, protože i k milíři musíte neustále vstávat, minimálně každé dvě hodiny. Hliněný příkrov je nestabilní, a pokud by někde milíř odhořel rychleji, mohl by chytit plamenem, čemuž musíme zabránit,“ přibližuje první náročnou noc uhlíř, který bude hranici hlídat po celý týden. V neděli si pak budou moci lidé po jejím rozebrání odnést kousky dřevěného uhlí.

Jiří Kadera se k pálení uhlí dostal před patnácti lety, kdy pracoval na Správě Chráněné krajinné oblasti Český les. Tehdy chtěli veřejnosti přiblížit historická lesní řemesla. Spojil se proto s lidmi z Evropského uhlířského spolku v Německu.

Kromě pálení uhlí, jehož technologie se nezměnila od středověku až do 20. století, si mohou návštěvníci louky u Dolského mlýna prohlédnout také například pečení chleba, výrobu dehtu nebo potaše, která se používala jako tavidlo při výrobě skla. Všechna tato řemesla spojuje velká spotřeba dřeva. „Lesní řemesla nejsou jen otázkou pohraničních lesů. Bez dřevěného uhlí by neexistovala metalurgie, stále bychom žili v době kamenné. Takže se vyrábělo všude. A protože místní krajina je bohatá na borové dřevo, které je smolnaté, tak zde bylo více rozšířené smolaření a dehtářství,“ přibližuje význam dřevěného uhlí v historii ředitel Etnologického ústavu Akademie věd Jiří Woitsch, který se na přípravě Dnů lesních řemesel také podílel.

Obecně platí, že čím kvalitnější uhlí nebo potaš chtěli lidé vyrobit, tím kvalitnější a tvrdší dřevo bylo potřeba použít. Například pro vysoké pece se používalo uhlí z dubů nebo buků, naopak na výrobu střeleného prachu posloužilo to z bříz. „Například u potaše je vidět podle barvy, z jakého dřeva je. Pokud má nízký obsah uhličitanu draselného, což je případ třeba březového dříví, tak by se sklo utavilo nekvalitně a bylo v něm hodně bublin. Případně by se písek úplně neroztavil,“ říká Woitsch.

Stejně jako milíř, tak i pece jsou u Dolského mlýna výrazně menší, slouží především na ukázku. „Pece, které byste našli zde v regionu pod některými převisy nebo při archeologickém průzkumu, mají v průměru tři nebo čtyři metry. Princip jejich práce je ale stejný,“ dodává ředitel Etnologického ústavu.

Dny řemesel pravidelně pořádá Správa Národního parku České Švýcarsko společně s Etnologickým ústavem. „Letošní ročník je slavnostnější, protože letos slaví národní park dvacet let od svého založení. Nejvíce aktivit je naplánováno na víkend, kdy přijede ještě pojízdná sklářská pec, bude zde kovář, řezbář, malíř. Bude si možné vyzkoušet předení na kolovratu, ode dneška máme instalovaný kruh na výrobu keramiky,“ láká na další program během tohoto týdne Natálie Belisová ze správy národního parku.