V dětských domovech správního obvodu Děčín až po Českou Kamenici žije celkem 98 dětí. Nejvíce jich je ve věku od deseti do osmnácti let. Potvrdila to vedoucí oddělení sociálně právní ochrany dětí děčínského magistrátu Hana Henigová. „Nový domov našlo díky adopci v loňském roce celkem devět dětí. Pět se jich podařilo umístit do pěstounských rodin a dalších čtrnáct se od rodičů, kteří se o ně nechtěli nebo nemohli starat, přestěhovalo do náhradní péče,“ spočítala vedoucí oddělení. O rok dříve se podařilo vyřídit adopci pro třináct dětí.

Adopce není vůbec jednoduchou záležitostí a dala by se bez nadsázky nazvat během na dlouhou trať. Než dojde k prvnímu kontaktu rodiče s dítětem, trvá to zhruba tři roky. „Žadatelé o náhradní rodinnou péči musí podat žádost na oddělení sociálně právní ochrany dětí. Vyplňují příslušné dotazníky, dokládají pracovní hodnocení, potvrzení o výdělku, kopii oddacího listu, dotazník o zdravotním stavu, fotografie. Kopie dokumentace se posílá na Krajský úřad Ústeckého kraje. Žadatelé projdou psychologickým vyšetřením a přípravou k přijetí dítěte do rodiny,“ popsala Hana Henigová. Na krajském úřadě pak Poradní sbor pro náhradní rodinnou péči rozhodne o tom, do které rodiny bude právně volné dítě svěřeno.

Nejčastěji adoptovanými jsou děti kojeneckého věku. Podle Henigové ale není problém najít náhradní rodinu i pro větší dítě. Mnohem složitější je to v případě, že se hledají vhodní rodiče pro sourozence nebo děti jiného etnika. To potvrzuje i ředitelka Domova dětí v Krásné Lípě, kde v současné době žije čtyřiadvacet dětí ve věku od tří do osmnácti let, Jana Dykastová. „Čím jsou děti menší, tím je to s umisťováním do rodin jednodušší. Za pětadvacet let, co tu v krásnolipském domově působím, se nám podařilo umístit třináct dětí. Čtyři se pak vrátily ke svým biologickým rodičům.“ Ne vždy je ale předání dětí úspěšné. „Pamatuji si na případ, kdy nám pěstouni vrátili dva chlapce, aniž by se obtěžovali nám to oznámit. Jen je prostě postavili i s kufry před dveře domova a beze slova odjeli,“ vzpomíná ředitelka. Na poslední případ, kdy z domova odcházelo dítě, ale Jana Dykastová vzpomíná ráda. „Před dvěma lety se nám podařilo do pěstounské rodiny umístit jedenáctiletou holčičku. Když se něco takového povede, máme z toho vždycky radost. Ale nemyslete si! Loučení s našimi dětmi je vždycky těžké.“

Případů, kdy se dítě z dětského domova vrací do své původní rodiny, není mnoho. Pokud se tak stane, většinou je v rámci soudního řízení stanoven dohled, který po nějakou dobu rodinu kontroluje. V loňském roce se ke svým biologickým rodičům vrátily dvě děti, v roce 2006 pak o pět více.

Máte zájem adoptovat dítě?

Čekací lhůty jsou po krajích velmi různé. Záleží i na vašich představách o dítěti.

„Žadatel, který má zájem o kterýkoliv typ náhradní rodinné péče o dítě, podá žádost na příslušný krajský úřad. Doba, po kterou žadatelé na dítě čekají, je velmi různá. Pohybuje se od několika týdnů po několik roků,“ potvrdil Deníku Jiří Sezemský, mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí.
Časový předpoklad trvání celého procesu zařazení do evidence žadatelů o osvojení nelze jednoznačně stanovit, neboť každý krajský úřad přijímá různý počet žádostí.

„Odhadem lze říci, že proces zařazení trvá v průměru asi sedm až deset měsíců. Někdy i více. Po zařazení do evidence je tzv. Čekací doba na dítě velmi různá a zejména se odvíjí od představ žadatelů o dítěti, které chtějí přijmout,“ vysvětlil Sezemský.

Počet žadatelů v Česku neustále stoupá. Naproti tomu se do evidencí dostává čím dál méně dětí. Zejména pak dětí ve věku od narození do jednoho roku vhodných pro osvojení je v evidenci stále méně.

Zpravidla platí, že nejdéle čekají ti, kteří mají nejvyšší požadavky.

„Jestliže si žadatelé přejí přijmout do své péče dítě zdravé, majoritní populace, co nejmenší, pak čekací doba je v průměru kolem tří let i déle. A takových žadatelů je logicky mnoho,“ dodal Sezemský.

Nové rodiče našlo loni 355 lidí

ŠÁRKA ŠKAPIKOVÁ
ALENA HOUŠKOVÁ