Ve vestibulu Úřadu práce v Děčíně je rušno. Postávají tu lidé, kteří přišli za svými zprostředkova­telkami práce nebo si na vývěskách hledají vhodné místo. Jednou z nich je i Alena z Děčína. Před dvěma měsíci její místo u firmy kovošrot Alba zrušili. Alena sice dostala odstupné, ale okamžitě si začala hledat novou práci.

„Jednou za tři týdny chodím na Úřad práce za svou zprostředkova­telkou, jestli pro mne něco nemá,“ posteskla si Alena. Hledá práci i na internetu a obchází sama místní firmy. Zatím nenašla nikoho, kdo by ji zaměstnal.

„Cítím se mizerně. Ocitla jsem se bez práce po sedmi letech. Přestože manžel zaměstnání má, museli jsme omezit výdaje. Zrušili jsme i stavební spoření,“ povzdechla si Alena. Z budoucnosti má strach. Je vyučená prodavačka a své šance na uplatnění nevidí dobře. Kvůli dětem nemůže hledat práci dál, než dvacet kilometrů od Děčína, protože by to časově nezvládla.

V nabídce děčínského Úřadu práce je ale pouze kolem tří set volných míst. Přitom úřad eviduje přes šest tisíc nezaměstnaných. Jen v lednu jich přibylo téměř tisíc.

Podle Petra Nádvorníka z úřadu jen práce většinou jen pro kvalifikované specialisty. V tuto chvíli nezaměstnanost nevyřeší ani průmyslové zóny, které podle něj v ostatních oblastech republiky zaměstnávají nejvíc lidí. „Jediná průmyslová zóna na Děčínsku je v Rumburku. V Děčíně je jen několik větších podniků. Všechny měly zájem převážně jen o kvalifikované pracovníky. Teď už nebere téměř nikdo,“ řekl Nádvorník. Na úřadu jsou přitom v evidenci převážně špatně kvalifikovaní lidé se špatným vzděláním, nebo bez něj.

Například Petrovi je teprve sedmnáct a přišel se zaregistrovat do evidence uchazečů o zaměstnání, protože nedokončil školu: „Jestli nic do půl roku nenajdu, pokusím se vrátit do školy a dokončit jí.“ Doufá ale, že bude mít štěstí.

Bez kvalifikace podle Vlastimila Pažourka bude pro Petra hledání místa těžké: „Situace je opravdu špatná. Za poslední tři měsíce se výrazně zhoršila a dále se zhoršovat bude.“

To pociťuje i Pavel Novák z Děčína. Přišel o plný invalidní důchod a na úřadě se zaevidoval, aby si mohl najít práci na poloviční úvazek: „Chtěl bych pracovat jako řidič. Dřív jsem v dopravě podnikal. Spoléhám se jen na úřad, protože na obíhání zaměstnavatelů zdravotně nemám.“

Pavel svou situaci nese špatně i psychicky, má také strach z budoucna, protože se musí postarat o dceru, která letos maturuje.

Nejistotu snášejí lidé bez práce většinou opravdu těžko. Potvrdila to i pracovnice Úřadu práce Marie Gutová:

„Bohužel, my neposkytujeme odbornou psychologickou pomoc. Pokud lidé problémy, do kterých se díky ztrátě zaměstnání dostali, špatně snáší, nasměrujeme je do krizových center a k psychologům.“

Marcela z Děčína také nemůže najít odpovídající práci. Přesto, že má střední školu: „Včera už jsem byla na jednom konkurzu, ale podmínky pro mne byly nepřijatelné. Mám stavební průmyslovku a dělala jsem na dráze celní deklarantku dvacet let.“

Její místo bylo loni zrušeno a pak byla delší dobu nemocná. Marcela si zatím práci hledala vlastními silami. Na úřad se přišla teprve zaregistrovat.