Za dvacet let, kdy bere do ruky dláta, pilky a další ostré náčiní, vytvořil stovky děl. Vidět ho ale můžete i s kyblíkem, lopatkou a zednickou lžící. V portfoliu má i obří sochy z písku.

Jeho kapitán Nemo v nadživotní velikosti, ponorka Nautilus a mořská fauna stojí v Písečném světě v moravské Lednici. Pro zkušeného sochaře to byla výzva. „Sochy z písku jsou náročné na materiál,“ vysvětluje Bezaniuk. „Používá se pouze mořský nebo říční písek, který má trochu jinou strukturu než ten běžný stavební. Lépe drží,“ doplňuje. Nalezišť je v České republice jen několik a každý sochař si své dodavatele bedlivě chrání.

Na jednu písečnou sochu o rozměru 3 x 3 metry spotřebuje tvůrce rovnou tunu písku. „Dál už ale tvoření na materiál a pomůcky náročné není, základ je lopata a obyčejné zednické nářadí,“ vyjmenovává. O to náročnější jsou díla na zpracování. „Základem je dobře dusat a dusat, aby byl písek kompaktní. Vytvoří se základní tvar, který se penetruje, aby odolával dešti a kroupám,“ popisuje umělec. Kovové nebo dřevěné podpůrné konstrukce či formy v této disciplíně neexistují, výsledný tvar závisí pouze na fantazii a umu autora. Ať sochy mají sezónní charakter, nebo zůstávají dlouhodobě v halách, nesmí spadnout. Jak se socha někde zbortí, musí se začít úplně znovu.

Pokud máte v plánu o prázdninách výlet na Moravu a pojedete kolem Lednice, Písečný svět nezapomeňte navštívit. I tuzemská dovolená rázem nabídne pohled do nekonečných hlubin oceánu. Letos tu umělci tvořili na téma příběhů Julesa Verna a děl Karla Zemana.

Milan Bezaniuk ale moře nevyhledává a trénovat letos na pláži na další sympozium nebude. „Písek pro mě není v tvorbě to hlavní, srdeční záležitost je pro mě dřevo, řezbařina. Z toho tvořím nejvíc,“ říká. „Inspiraci nacházím všude a nejčastěji tvořím spontánně. Mám rád propletené linie,“ dodává.

Dubové propletence tvoří i dílo (S)růsty, které nedávno vztyčili na kruhovém objezdu v Nových Ervěnicích v Jirkově. Doplnily tak dřívější sochu u základní umělecké školy. „Já jsem ze začátku trochu váhal, zda je zrovna kulaťák dobré místo pro sochu, ale nakonec jsem rád. Ono totiž platí, že aby opravdu vynikla, musí člověk sochu celou obejít. A to se tady dobře daří,“ usmívá se autor.

Nejčastěji tvoří pro někoho na zakázku, řadu jeho děl ale najdete i v různých městech. V Mníšku pod Brdy se radují z originální knihobudky, Lípu vytvořil pro Stříbrnou Lhotu a pravidelně vystavoval na landartovém setkání v Königsmühle. Jeho dílo obdivovali i v Benátkách. Je totiž jedním ze spoluautorů bissony Praga z Nehasic, historické osmiveslice, která se zúčastnila největší tradiční benátské slavnosti Regata Storica. Jak umělecké dílo vznikalo, můžete vidět v chomutovské restauraci Republika v ulici 28. října, kde aktuálně probíhá výstava fotografií.