Její máma má teď strach, že ji nebude moci vídat. Michale totiž hrozí dlouhodobý pobyt v Bohnicích.

Dívka působí hned od prvního pohledu dojmem, že má za sebou těžké období. Téměř nemluví a když, tak tiše. Chvějí se jí ruce. A také hodně přibrala.

„Brala až patnáct prášků denně. Teď jí to snížili na polovinu," říká její máma Renata a upřímně dodává: „Michala je agresivní, prášky ji mají utlumit."

Chtěla by mít dceru doma a starat se o ni, jenže nemůže. Michala totiž musí být v psychiatrické léčebně nedaleko Pelhřimova. Domů sice může jezdit, ale vždy se musí do léčebny vracet.

„Mám strach, že když ještě něco provede, skončí na dva roky v Bohnicích," říká máma.

Kdysi štíhlá dívka v posledních měsících hodně přibrala. Jeden čas brala denně až patnáct druhů prášků, nyní jich užívá polovinu. Tam už Michala na čas na léčení dokonce byla. Ostatně – po různých ústavech v Česku udělala úctyhodné kolečko. Michala totiž patří mezi dívky s poruchami chování, což podle mámy Renaty odstartovala nešťastná láska.

„Zamilovala se do kluka, který bral drogy," říká s tím, že její nevydařený vztah skončil pokusem o sebevraždu. Michala se pořezala.

Poté začalo její kolečko po ústavech. Jenže i tam měla problémy. Utíkala, poprala se s jinou dívkou.

„Jedna z holek mě vyprovokovala. Pohádaly jsme se, nadávala mi. Dokonce mě praštila. Vychovatelka se tomu jen smála," tvrdí Michala. „Chci být doma, je mi tam smutno," dodává nešťastně 
s tím, že v léčebně nemá žádné kamarády, ostatní ji prý neberou.

„Prý nezapadá do kolektivu. I proto ji chtějí poslat do Bohnic," dodává máma nešťastně.

V ústavu má Michala pevně daný režim: budíček v půl sedmé ráno, od 8 hodin škola. Ve tři hodiny je svačina, pak vycházka s dozorem. Sama nikam nesmí. Na pokoji je ještě s jednou dívkou, jejich chování se tu navíc boduje. Kromě toho musí podstupovat testy na drogy.
Co s ní bude dál, neví. V Bohnicích ale rozhodně skončit nechce. Chtěla by být doma se čtyřletým bráškou Matějem a psem Badem. S ním ráda chodí na procházky.