Kliknutím zvětšíteZa posledních 15 let se mu podařilo doslova pozvednout z prachu země ruinu kostel sv. Martina v Markvarticích, který se hlavně díky jeho úsilí stává opět dominantou obce a již 23. září se s velkou slávou dočká posvěcení.
Jaké byly vaše začátky a váš první impuls k opravám církevních staveb?
Moje začátky se vůbec neváží s tímto krajem, ale s jinou částí bývalých Sudet, a to s okolím města Tachov, kam se dostal na faru kněz Karel Herbst. O tom, že je možné opravovat takto zruinované kostely jsem se dozvěděl ve Starém Sedlišti u Tachova, kam jsem se dostal přes kamaráda na setkání mladých křesťanů. To bylo pro mě něco nevídaného. Po nějaké době jsem se vrátil domu a navštívil jsem pana faráře v Krásné Lípě, kterého jsem se zeptal na možnou záchranu kostela Nanebevzetí Panny Marie v Doubici, kde následně v roce 1987 započala oprava, čímž jsem v této době socialismu riskoval vyloučení ze studií jako nespolehlivý občan, který opravuje církevní stavbu.
Jak vypadá ten samotný „proces“ výběru kostela, který se bude opravovat?
To je hlavně věc biskupství litoměřického, já jsem statutárním správcem farností většinou tady v okolí. Pan biskup mi svěřil 14 farností, zvláště takových, kde byl v minulosti kostel zanedbaný, anebo naprostá ruina. Všechny kostely měly společné, že se v nich nekonaly v minulosti žádné bohoslužby ani jiné aktivity.
Odkud sháníte na opravy finanční prostředky?
Uvnitř kostela jsou vitráže a každá jedna z nich je zasvěcena jednomu z patronů z německých diecézí, které mi pomáhají. Další peníze jsou od Česko – německého fondu budoucnosti, Ministerstva kultury České republiky, dále přispívá obec Markvartice a v letošním roce také Ústecký kraj. Finanční podíl mají i dobrovolníci a moravské farnosti. V Markvarticích, Veselém a v osadě Veselíčko probíhá ještě veřejná sbírka na opravu zvonu, kde se zatím vybralo přes 90 tisíc korun. V příštích dnech se sbírkou chystáme do Kamenice Nové Vísky a Vísky pod Lesy.
Kdo všechno je součástí těchto oprav? Je obtížné sehnat dobrovolníky a přiložili ruku k dílu u místní obyvatelé?
Bývaly doby, kdy sehnat dobrovolníky bylo snazší, bohužel v této době je to již náročnější. Příjemně mne ale překvapilo asi 20-30 místních, kteří už tu byli na třetí brigádě a i nadále sem budou každou zářijovou sobotu chodit pomoct. Dále nám pomáhají brigádníci z farností moravských, zvláště pak farnost Bílovice u Uherského Hradiště, odkud sem jezdí pánové čtyřikrát do roka vždy na tři dny, kteří si to tu vzali za své.
Jak funguje spolupráce při opravách s památkáři?
Co se týká těch, kteří mají na starosti movité časti, tak se vždy nějakým způsobem domluvíme. Co se týká staveb, s tím je vždy nějaký problém. Nebudu předstírat, že žádné kolize nejsou, ale já jsem stála optimista a vždy nakonec dojde ke shodě.
Je něco na opravě markvartického kostela specifického?
Markvartický kostel byl skutečně nejpoškozenější kostel, jelikož z něj zbyly pouze obvodové zdi. Specifický je také areál kostela, protože ho tvoří kostel, fara, kaple sv. Kříže, ohradní zdi, kaple křížové cesty a dále množství menších památek. V jiných obcích je kolem kostelů daleko menší prostranství, jehož úprava není tolik finančně nákladná. V Markvarticích je tomu naopak.
Setkal jste se za dobu, co se opravám věnujete i s negativními reakcemi?
Začátky nebyly úplně jednoduché. Na samém začátku oprav před deseti, patnácti roky jsme slýchal názory, že v opravu kostela příliš nevěří. Nyní se to již zlomilo a zájem je opravdu velký a všichni se těší na ten den, kdy se kostel slavnostně vysvětí a bude funkční.
Co považujete za svůj největší úspěch, nejen při opravě markvartického kostela?
Že jsem to přežil ve zdraví! Někdy jsem si myslel, že už je toho příliš mnoho, ale myslím, že se nejen markvartický kostel podařil. Někdy je to opravdu krušné, například shánění prostředků a lidí, ale nakonec to vždy stojí za to.
Tereza Slavíková
41
Volný čas
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
