Konkrétně v Krásné Lípě, odkud koncem dvacátých let minulého století  začaly do světa vyjíždět  stroje značky Böhmerland, tedy Čechie.

„Tahle je o pět let starší, než já", ukazuje osmdesátiletý motoristický fanda z Děčína na jeden z motocyklů. „Na něm jezdí syn Karel. Pro mě je milenkou číslo jedna tahle, ta je zase o dva roky mladší, než já," dodává s úsměvem.

Pan Horký o svých motocyklech i příhodách, které s nimi  zažil a zažívá, vypráví s nadšením.  Letitých a provozuschopných Čechií, které mají tuzemští i zahraniční majitelé, už není moc. Jen pár desítek. Není proto divu, že každý, kdo takový stroj vlastní, si ho hýčká. A může starobylou Böhmerlandku nazývat i milenkou, jako pan Karel.

„Ta motoristická vášeň mne provází celý život a jeden čas na motocyklu jezdila i manželka, takže má pro mé záliby pochopení. Jenže teď se asi zbláznila. Chce se také  vozit a tak jí dávám dohromady  historickou Jawu 250 z roku  1938," prozradí plány, čím potěší svoji ženu.

Otázka, koho si hýčká víc, nepadla. Byla by možná jaksi nepatřičná a odpověď by se dala odtušit. Pokud to není fifty fifty, tak trošičku navrch asi přece jen mají jeho nablýskané krásky, respektive ta nejoblíbenější Čechie z roku 1934. Vždycky, když  z nejrůznějších výjezdů a srazů motocyklových veteránů dorazí domů, tak jí pohladí a poděkuje, že to spolu zase úspěšně zvládli.

„Ty stroje mají dneska samozřejmě cenu v řádech statisíců. Ale nad těmi penězi nepřemýšlím. Ta skutečná hodnota spočívá v tom, že jsem si každý ten motocykl dokázal postavit, starostlivě sháněl i chybějící součástky a nebo si je v krajních případě sám zhotovil," tvrdí Karel Horký senior. Motorkám fandí nejen už zmiňovaná manželka, ale i syn a dcera.

Ani v osmdesáti letech se nezdráhá nosit v levém uchu náušnici coby symbol motorkářů.  Připomene, že i když celoživotní koníček spolyká spoustu jeho volného času, musí se zhostit i dalších povinností. Pohlédne na dvorek, kterému vévodí štosy naštípaného dřeva, okolo  pobíhá buldoček.

„Jsou mu tři roky a chodíme spolu běhat na Kvádrberk. Je to někdy takový svéhlavý pacholek a mám dojem, že je línější, než já. Já fyzičku na zvládnutí těch těžkých mašin potřebuji. On nemá žádné povinnosti, takže když je utahaný, svalí se a má klid," prohodí pan Karel.

Neopomene dodat, že se už zase těší na podzimní  dostaveníčko majitelů Čechií v Krásné Lípě. Kdo „veteránskou sešlost" už někdy viděl, nemůže se tomu těšení ani divit. Na těch strojích je a při péči, jakou jim jejich majitelé věnují,  vždy co obdivovat.