Marie Průchová z Děčína navštívila se svými dvěma vnuky opět po čase děčínské kino Sněžník. Jaké však bylo její překvapení, když zjistila, že slibované šatny stále nejsou v provozu. „Protože je už zima, byly obě děti oblečené do silných zimních bund, rukavic a čepic. Já jsem měla dlouhý kabát. Sháněla jsem se po šatně, ale bylo mi řečeno, že v kině žádná není,“ stěžovala si Marie Průchová. Doplnila, že oblečení si vyskládala na klín a zbytky svršků obložila kolem sebe na sedadle. Dlouhý kabát musela přehodit přes opěradlo, protože už nikde jinde neměla místo. „Když jsem se po promítání na kabát podívala, usoudila jsem, že je zralý tak akorát do čistírny a do kina si ho příště raději nevezmu,“ dodala Marie Průchová.

Ředitel děčínského divadla Petr Michálek, který zároveň spravuje i děčínské kino Sněžník, na svou obranu uvedl, že už v červnu veřejně deklaroval zavést šatnu v zimních měsících, kdy lidé chodí podstatně více oblečení. „V listopadu jsme šatnu otevřeli celkem třikrát. Věděli jsme, že na promítání přijde více lidí, tak jsme jim chtěli umožnit odložit si oblečení do šaten,“ uvedl ředitel děčínského divadla Petr Michálek.

Šatnu nevyužívají

Podle jeho slov ale šatnu využilo v průběhu těchto tří promítání průměrně pět lidí. „Protože o šatnu nebyl zájem, rozhodl jsem se ji na filmové promítání opět zrušit. Přitom lidé za odložení jednoho kusu oděvu zaplatí pouhých pět korun,“ pokračoval Petr Michálek. Uvedl také, že i uvaděčce musí za její práci zaplatit. „Pokud kino hraje od čtyř hodin odpoledne, musím jí za ten den zaplatit celkem šest hodin práce. Jedna hodina práce uvaděčky mě stojí padesát korun. A to si skutečně nemůžeme dovolit,“ vysvětloval ředitel děčínského divadla Petr Michálek.

I přesto ale počítá s tím, že by provoz šatny ještě jednou vyzkoušel, a to v průběhu vánočních svátků. „Pokud budu vědět, že kino bude hodně obsazené, udělám ještě další pokus a šatny otevřeme,“ řekl Petr Michálek.

Na rozdíl od běžného filmového promítání šatny hojně využívají návštěvníci přímých přenosů Metropolitní opery. „Na operní přenosy diváci šatny využívají na devadesát procent,“ pochvaloval si Michálek.

Pracovník odboru komunální hygieny ústecké krajské hygienické stanice Roman Šťastný uvedl, že zákon potřebnost šaten z hygienického hlediska v kině nijak neupravuje. Existuje pouze vyhláška o technických požadavcích na veřejné prostory, kde se shromažďuje vyšší počet lidí. „Prostor k odkládání oděvů musí být vyřešen podle funkce a účelu k jakému má sloužit,“ řekl Roman Šťastný z krajské hygienické stanice. Doplnil, že ale nikde není řečeno, jakým způsobem to má být.