Na základě dlouhodobých výsledků vědci prokázali, že lesní porosty a hospodářská činnost v nich převádí velké množství srážkové vody do půdy, která je přirozeným akumulačním prostorem. Na rozdíl od zemědělsky využívané půdy u lesních půd s neporušenou vrstvou nadložního humusu povrchový odtok nenastává ani při vysokých intenzitách deště. I když dojde k naplnění vodní kapacity lesního ekosystému (40 – 60 mm), les působí i po tom lépe ve srážkoodtokovém procesu než ostatní kultury. Převažuje podpovrchový odtok půdou, srážková voda je odváděna se zdržením a stále si udržuje určitou infiltraci pro další srážkové vody do půdy. Tím les významně přispívá ke snížení kulminačních průtoků.

Čerpají vodu z půdy

Dalším jevem, charakteristickým pro lesní porosty je jejich schopnost čerpat vodu z půdy. Transpiračním procesem se uvolňuje kapacita pro příjem dalších srážek. Obecně lze předpokládat, že lesní porost odčerpá za 24 hod až 50 m3 vody na ha, za týden až 400 m3 vody na ha za bezesrážkového počasí radiačního typu (tj. malá oblačnost, malá rychlost větru).

Poznatky z celého světa ukazují, že rozhodující složkou lesních ekosystémů v jejichž působení na srážkoodtokové procesy je lesní půda. Vlastní druhová skladba, struktura či věk nejsou tak podstatným faktorem hydrických účinků lesů v povodích střední Evropy s obvyklým obhospodařováním lesů (sborník Lesy a povodně, ČLS, 2003). Oproti zemědělským půdám má lesní půda obecně několikanásobně vyšší infiltrační kapacitu a intenzitu průsaku srážkové vody půdou (ŠVIHLA V., 2001).

Význam lesních porostů pokud jde o tlumení přívalových dešťů lze odstupňovat podle intenzity srážek:
– do 50 mm je tlumení bezproblémové,
– do 100 mm se projeví zvýšený odtok, jeho dopady souvisejí se stavem těžebně-dopravní sítě, její stav zásadně ovlivňuje podíl soustředěného odtoku a z toho plynoucí následky,
– srážky nad 100 mm představují kritickou mez a schopnost lesního ekosystému ovlivnit následky.

Při hodnocení vlivu lesního ekosystému na schopnost akumulace podzemních vod nelze oddělit lesní půdu a porost, neboť složky ekosystému se vzájemně ovlivňují. Velký lesní komplex sníží v širokém průměru povodňový odtok oproti nezalesněnému povodí asi o polovinu.

Odborníci upozorňují, že zvýšit zadržování srážkové vody v lese a zpomalit její odtok, je možné dosáhnout následujícími hospodářskými opatřeními:
– volbou vhodných těžebních a dopravních technologií,
– optimalizací a všestrannou výstavbou lesní dopravní sítě a její řádnou údržbou,
– úpravou vodního a vzdušného režimu lesních půd a jejich protierozní ochranou,
– úpravou struktury lesních porostů, obmýtí, obnovou a výchovou porostů;
– úpravou lesnatosti a rozmístěním lesa v povodí.

Financování těchto veřejně prospěšných opatření bylo dosud podporováno z prostředků krajských úřadů. Tyto dotační prostředky jsou v některých krajích kráceny z důvodu nedostatku finančních prostředků v rozpočtech krajů. Rozsah následků přívalových dešťů však jednoznačně ukazuje, že podpora na obnovu, zajištění a výchovu lesních porostů a ekologické a k přírodě šetrné technologie v lesích z veřejných rozpočtů by měla mít nejvyšší prioritu. Jedná se o finanční prostředky, které ve svém důsledku mohou předcházet škodám finančně mnohonásobně vyšším. Dle odborných odhadů 1 mil Kč vynaložený na opatření související s vyšším zadržením srážkové vody v lese ušetří veřejným rozpočtům částku 70 mil. Kč.

Hospodářské využívání lesů k produkci dřeva tak, jak předepisuje zákon o lesích, plně zaručuje funkčnost lesů v krajině v zadržování vody, její zpomalené dobíhání do toků a dokonalou ochranu půdy před vodní erozí, jak to vyžaduje ochrana prostředí kulturní krajiny jako životního prostředí lidské společnosti.

Zdroj: Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR (SVOL)