Společenské změny s sebou totiž, jako pokaždé, přinesly také přejmenování ulic a náměstí. Zmizelo tak Leninovo náměstí, ulice nesoucí jména sovětských měst nebo Lidových milicí. Děčín se vrátil k názvům, které byly mnohdy používané po staletí.

„Návrh v maximalistické podobě podalo Občanské fórum. Snažili jsme se odstranit přejmenovačky z doby před Listopadem. Radou následně prošel návrh, který přejmenoval jen ulice, u kterých radní usoudili, že jsou jejich jména opravdu špatná,“ řekl historik Petr Joza, který tehdy návrh na přejmenování ulic společně s historičkou Hanou Slavíčkovou sepsal.

Návrh byl sepsaný tak, aby se o jménech ulic mohla rozběhnout diskuze. Dokonce autoři návrhu spolu se studenty obcházeli jednotlivé ulice a ptali se lidí, co říkají na navrhovanou změnu názvu.

Tím nejvíce do očí bijícím názvem bylo pravděpodobně Leninovo náměstí, které dříve neslo jméno Stalina nebo Hitlera. Jako první ale změnila svůj název ulice Lidových milicí a Vjaznická.

„Rada městského národního výboru změnu názvu ulice Vjazncká na 28. října a třídy Lidových milicí na Ústecká,“ schválila tehdejší rada první změny názvů dvou ulic již 28. prosince 1989.

Velká vlna přejmenovávání pak přišla o přibližně půl roku později, v létě 1990. Například v polivině září zmizela z map Leningradská, Údernická nebo Kalininova. Nahradily je ulice Na Pěšině, Jindřichova a U Tvrze.

Mnohdy ale bývalý režim přejmenovával ulice z ideologických důvodů, které jsou dnes jen již těžko pochopitelné. A to přesto, že svůj název nesly po staletí, některé do konce od středověku.

„Jednou z takových ulic byla U Brány, protože komunisté prostě nechtěli v názvu kříž,“ zmínil Joza Křížovou ulici.

Své pojmenování si oproti tomu ponechalo podmokelské Revoluční náměstí, což Petr Joza považuje za hodně špatný název. Původní pojmenování Sternplatz odkazovalo k podobě náměstí, zde kterého jako paprsky hvězdy vybíhají ulice. Stejně se jmenovalo ze stejného důvodu i náměstí v Děčíně, dnešní náměstí Svobody.

Největší dopad ale měly pro obyvatele města změny názvů ulic ve velkých sídlištích, především v Bynově. Jen na tomto sídlišti na západním okraji města změnilo adresu několik tisíc lidí. Skrz celé sídliště procházela Leningradská ulice, na které sídlila také škola a školka.

Historici navrhli, aby se této ulici vrátil její původní název, tedy Na Pěšině. Novou adresu měli také lidé žijící ve Volgogradské ulici, která se proměnila na ulici Na Vyhlídce, Sokolovské (Sokolská) nebo Víta Nejedlého, která se již téměř tři desítky let jmenuje Vítova.

Změna názvů ulic tak přinesla velké komplikace a také náklady. Lidé si museli nechat dát do občanek razítka s novou adresou, město pak muselo nechat vyměnit cedule s názvy ulic. I to byl jeden z důvodů, proč nakonec Děčín nově nepojmenoval více ulic.

Největším problémem ale byla třída Lidových milicí, dnešní Ústecká ulice. Na té totiž sídlí dnes téměř všechny velké děčínské továrny a nejinak tomu bylo i v dobách předlistopadových. „To znamenalo vyměnit razítka, obálky nebo hlavičkové papíry. Ale tuto změnu bylo nutné udělat,“ dodal Joza.