Do Kytlic začala jezdit už jako malá holka. Teď Rosálie Kohoutová už nějakou dobu své příjezdy na chalupu spojuje s udílením pokynů kameramanovi, zvukaři i produkční. Tedy štábu, se kterým tam natáčí filmový dokument.

„Bude to moje magisterská práce na katedře dokumentárního filmu pražské Filmové akademie múzických umění. Vůbec to neberu jako nějakou povinnost, kterou musím splnit na závěr svého studia. Pustila jsem se do téhle práce s nadšením právě proto, že tahle obec v klínu Lužických hor mi prostě přirostla k srdci,“ tvrdila Rosálie v kytlické restauraci Duha. I tam se svými filmařskými kolegy zamířila vlastně pracovně.

Natáčeli utopence i zabíjačku

„Dopoledne jsme natáčeli zdejší zabíjačku a teď zase zachycujeme průběh soutěžního klání o nejlepší utopence. Myslím, že i takovéhle události najdou v mém snímku své uplatnění,“ dodala dokumentaristka.

Půjde vlastně o historický dokument, jehož prvoplánovým cílem není objevovat neznámé, ale tvůrci pracují s obecně známými fakty. Tak, jak je přinášel život. Jakýmsi „průvodcem“ snímku se stává klient místního Ústavu sociální péče Luděk Farkaš. Chlápek, který kvůli mentálnímu postižení na dění kolem sebe nahlíží přece jen jinak, než ostatní lidé.

„Maluji zdejší přírodu i lidi a občas taky chalupy,“ popsal témata svých obrázků Luděk. Jeho svérázný akt, který putoval od stolu ke stvolu, budil mezi hosty uznalé pokyvování i jakousi úsměvnou tolerancí. Byla to vlastně typická reakce, jakou svými svébytnými projevy vyvolávají mentálně postižení umělci. Mimochodem, ten Luďkův akt měl do krásy ženského těla dost daleko. Jenže možná právě v tom tkví jakési neopakovatelné kouzlo podobných děl.

Chalupářsky známá obec

„Těch Luďkových obrazů jsem samozřejmě viděla podstatně víc a všechny mne doslova fascinovaly,“ nechala se slyšet Martina Knoblochová. Také studuje FAMU a ve filmovém štábu jí připadla role produkční.

Snímek o Kytlicích, alespoň podle toho, jak svůj záměr popsala režisérka a scenáristka v jedné osobě Rosálie Kohoutová, určitě nebude vyumělkovaným filmovým dílkem lákajícím k návštěvě chalupářsky známé obce. Ta se víceméně dostala do povědomí tím, že pár let po skončení války opuštěná stavení po odsunutých německých obyvatelích začali obydlovat herci, spisovatelé a další lidé z umělecké branže.

„Vlastně jezdili sem převážně relaxovat. Hlavně v prvních letech to ale nebylo žádné lenošení, protože mnozí si samozřejmě museli i pořádně máknout, aby jim zakoupené chalupy nespadly na hlavu. I to je jedna etapa historie obce,“ tvrdila Rosálie.

Ve svém dokumentu chce zachytit i proměny, které nastaly v obci během posledních dvaceti let. V Kytlicích je vidět stále více mladých lidí, kteří se o dění v obci nejen zajímají, ale chtějí se na tamním rytmu života i aktivně podílet.

Možná se objeví i v televizi

„Docela se na ten dokumentární film těším. I pro mě jsou Kytlice srdeční záležitostí,“ svěřila se chalupářka Alida Horváthová. Snímek má být dokončený v roce 2012. Pokud o něj projeví zájem Česká televize, objeví se i na televizních obrazovkách.