Jako bídu s nouzí označuje současnou situaci na trhu s potravinami Václav Krejza z Dolní Poustevny. Vlastní jak obchod s potravinami, tak i restauraci a říká, že kvůli stále se zvyšujícím cenám potravin přišel až o padesát procent svých zákazníků.

„Zdražení potravin se samozřejmě projevilo i v mé prodejně. Lidé šetří kde mohou a nakupují čím dál méně, když si dříve koupili dvě nebo tři kostky másla, tak dnes si ode mne odnesou pouze jednu,“ uvedl dolnopoustevenský obchodník. Dodal, že oproti dřívějšku ze základních potravin prodá daleko méně másla, sýrů i mléka.

Úbytek tržeb ovšem Václav Krejza zaznamenal i ve své restauraci.

„Je to bída, nikdy předtím jsem neměl horší tržby. Lidé prostě šetří. Nechodí už tak často na obědy ani na pivo,“ poznamenal obchodník, který ani na budoucnost nenahlíží právě nejrůžověji. Není se ani čemu divit, podstatnou část jeho zákazníků mimo jiné tvoří i lidé ze sousedního Německa, ale i o ty kvůli vysokým cenám potravin přichází.

Václav Krejza totiž musel zvednou ceny i u některých jídel a i kvůli tomu přišel až o čtyřicet procent německých zákazníků.

„Za vším ale nestojí pouze vysoké ceny potravin, je to jedno s druhým, ceny jídel zvyšují i vstupní energie, které jsou stále vyšší a vyšší,“ konstatoval smutně.

Kvůli potravinám stále častěji musí sáhnout hlouběji do kapsy i Kristýna Šťáhlavská. Denně proto pročítá letáky inzerující nejrůznější slevy potravin. A když nějakou zajímavou slevu objeví nelení a pro inzerované zboží zajede.

„Neříkám, že pro vše, i benzín je pro mne velmi významnou položkou v rozpočtu, ale když je levné mléko nebo cukr, určitě se mi pro něj vyplatí zajet, často tak ušetřím i tři koruny za litr nebo kilogram,“ konstatovala.

Potvrdila, že oproti dřívějšku se musela docela dost uskromnit. Tvrdí, že když k vysokým cenám za potraviny ještě připočte docela vysoké výdaje za energie, moc dobře se jim nedaří.

„Šetříme úplně na všem. Dohromady dám asi dvanáct tisíc korun čistého, ale musíme se přizpůsobit. Kupujeme levnější potraviny, šetřím vodou i energií,“ přiznala. Měsíčně přitom jen za potraviny vydá kolem tří až čtyř tisíc korun.

„Rohlík stojí dvě padesát, chleba koupím ze sedmnáct korun, máslo z dvacet, ten nejlevnější jogurt za pět korun, sýr stojí dvacet šest, brambory šestnáct, mléko čtrnáct a kuře za padesát pět a jdou lehčí o dvě stě korun a to vybírám ty nejlevnější potraviny,“ spočítala žena, která žije sama se dvěma dětmi.

To Hana Provazníková letáky nepročítá, velké nákupy totiž již dávno přestala dělat v českých obchodech. Již několik měsíců jezdí nakupovat do podstatně levnějšího Německa.

“Za základní potraviny na jednom nákupu dokáži ušetřit i tři sta korun, a to se mi už vyplatí zajíždět na nákup do nedalekého Seifhenersdofru,“ uvedla. Poznamenala, že v Německu ale nenakupuje pouze potraviny, ale už i oblečení a boty.

Výkyvům celosvětové ekonomiky se neubráníme. Kdyby nebylo globálního zdražování, taky by se u nás nezdražovalo. To si myslí ředitelka analytické společnosti Next Finance Markéta Šichtařová.

Podle ní jsme na globální vlivy citliví, protože většinu potravin dovážíme. Není proto nic divného, že se k nám přenáší například problémy s nedostatkem rýže. „Zkrátka záleží na celosvětovém trendu a nemůžeme s tím nic dělat,“ konstatuje ředitelka Next Finance.

Odhady, kdy by se růst cen potravin měl ve světě zastavit, se různí. Některé hovoří o třech a některé dokonce o deseti letech. „Já bych ale v tomhle ohledu byla poněkud optimističtější,“ říká Markéta Šichtařová.

„Cena potravin je provázaná s kurzem dolaru a s přesuny na finančních trzích. V okamžiku, kdy začne dolar vůči euru posilovat, změní se spousty věcí. Například začne klesat nebo stagnovat cena ropy a komodit, to znamená také potravin.“

Vzhledem k tomu, že by dolar měl začít výrazněji posilovat koncem roku, mohl by současnému zdražování dojít dech už za pár měsíců.