Jiří Trnka, ředitel Městského divadla Děčín

Na svůj první den ve škole si již přesně nepamatuji, ale vím naprosto přesně, že už v první třídě jsem několikrát šel raději s kamarádem do parku, kde jsme si hráli. Přišlo mi to důležitější než škola a moc jsem nechápal, že to je „špatné". Vystřídal jsem nakonec tři základky a Trnka bylo na všech takové problémové jméno, já byl zkrátka typický „průserář", haha.

Jiří Trnka, ředitel Městského divadla DěčínMyslím, že mi to zůstalo – i později na gymplu  jsem rozhodně nebyl vzorný student a vysvědčení
s vyznamenáním u mě střídala i ta 
s trojkami. Hlavně jsem měl pár snížených známek z chování. Nutno také přiznat, že na gymnáziu jsem hned v prváku propadl  z matiky… Ale pak jsem zase maturoval ze všech předmětů na výbornou…

Na DAMU jsem už tu matiku nepotřeboval, spíše literaturu, gramatiku, sloh a jazyky – 
a i moje řekněme nestandardní chování se právě na této vysoké umělecké škole stalo vlastně výhodou. Takže konec dobrý – všechno dobré. Vzpomínám si taky na jednu „šprtku" ze školních lavic – samé jedničky a vzorné mravy – vždycky nám jí učitelé dávali za vzor. A tahle holka pak z vejšky odešla po půl roce a její dnešní život určitě do žádných „slušných" kategorií nespadá… Pár neúspěchů ve škole nemusí nutně znamenat fatální životní selhání a naopak… Škola je sranda, život je pak na „ostro".

Alena Houšková, mluvčí zoo Děčín

Přiznám se, že svůj první školní den už si nepamatuji. Aby taky ne, vždyť už je to dlouhých sedmadvacet let! Jediné, na co si velmi dobře vzpomínám, je moje první školní láska, která přišla právě v první třídě. Byl to syn mé třídní učitelky a chodil do 4.A.

Sabina Křováková, zpěvačka

Sabina Křováková, děčínská zpěvačka První den jsem přišla do školy úplně poslední, zbylo na mě jediné místo v první lavici přímo před tabulí, tam jsem teda opravdu sedět nechtěla. Nedalo se ale už nic dělat. Nakonec jsem si přisedla ke kudrnatý holce, byla to Klára a jsme největší kámošky doteď.

František Pelant, primátor Děčína

První stupeň základní školy jsem navštěvoval v Nebočadech. Od  šesté do deváté třídy jsem chodil do Boletic nad Labem. Na svůj první školní den si bohužel již nepamatuji. Ale velmi rád vzpomínám na svého učitele a zároveň ředitele školy Antonína Becka, který se nám žákům věnoval i mimo školu a vedl nás ke sportu, divadlu a přednesu. Díky němu jsme byli ve škole dobrá parta. Byl jsem moc potěšený, když jsem se s panem učitelem nedávno setkal při svatebním obřadu, kdy jsem oddával jeho vnuka.

Karel Rajchl, ředitel Základní škola Vojanova Děčín

Na svůj první školní den si pamatuji pouze letmo. Vzpomínky mi spíše oživila až nalezená fotografie. Psal se rok 1985, přesně pondělí 2.září 1985. Vyprovodit mě byli moji rodiče a babička.

I tenkrát to byla slavnostní atmosféra,i když kornouty
s bonbony a čokoládou jsme ještě neznali. Tuším, že jsme byli tři první třídy
a každá asi po 33 žácích. Na dnešní poměry to byl veliký počet vykulených nových žáčků Základní školy Jílové. Do školy jsem se spíše těšil, až 
s přibývajícími roky školní docházky mě chuť být přišpendlený ke školní lavici trošku opouštěla. Ale při zpětném pohledu na oněch základních 8 let musím říci, že to bylo moc FAJN!

Jakub Houška, basketbalista

Jakub Houška, basketbalista BK Děčín Do školy jsem těšil, co říká mamka. Měl jsem to trochu jednodušší 
v tom, že mamka byla učitelkou na prvním stupni (i když na jiné škole) a tak jsem věděl, do čeho jdu.

Také jsem měl vždy výhodu v tom, že jsem mohl s mamkou jezdit ještě navíc do ŠVP a to pak člověka hned více baví. Měl jsem na 
1. stupni velice hodnou paní učitelku Schückovou, na kterou moc rád vzpomínám.

Na snímku jsem s mojí sestřičkou 
z našich mladých let… :-)

Jaroslav Foldyna, poslanec Děčín

Velice živě si pamatuji zápis do první třídy ve Stráži pod Ralskem, kam mě vedl můj otec. Barvitě vidím třídu, která by dnes působila jako skanzen, v níž na zdech visely obrazy s Janem Husem stejně jako v kabinetech, kam jsem s oblibou chodíval. Rád na toto vzpomínám oproti době dnešní.