Vězení pro dětské vrahy. Takové se vžilo obecné pojmenování pro zvláštní oddělení, které už čtvrtým rokem funguje ve Výchovném ústavu pro mládež v děčínské městské části Boletice. Končí tam nezletilí pachatelé vražd a dalších závažných provinění. Kdyby byli dospělí, byli by za své skutky potrestáni odnětím několika let svobody.

„Vyhrazené oddělení pro dvanáct dětí máme momentálně plně obsazené,“ poznamenal ředitel boletického ústavu Jaroslav Žejdl. Vzápětí se opravil. Mladých násilníků je tam jedenáct. „Jeden už totiž putoval do vazby,“ dodal.

Oproti jiným částem ústavu v prostorách vyhrazených pro dětské vrahy panuje podstatně přísnější režim. Chovanci jsou pod neustálým dohledem, mají omezené vycházky a návštěvy. Jedním z prvních umístěných násilníků se tam v roce 2005 stal tehdy třináctiletý hoch, který se podle policie podílel na vraždě stařenky v Olešnici. A také tam putoval nezletilý vrah dívky v Kmetiněvsi.

„Tohle oddělení se sice stalo mediálně nejznámější, ale v našem ústavu končí desítky dalších kluků, kteří se sem dostali za krádeže, záškoláctví , útěky z domova a další méně závažné delikty. Mají šanci začít nový život. Připravit se na něj mohou třeba i tím, že absolvují některý z nabízených učebních oborů naší školy,“ vysvětlil ředitel Žejdl.

Součástí areálu boletické polepšovny je i školní zahrada se skleníky. Právě teď tam mají napilno. Nadešel totiž čas prodeje květinové i zeleninové sadby.

„Lidí sem každý den přichází docela dost. Kluci, kteří si zvolili právě zahradnický obor, tak alespoň vidí, že místo lumpáren dělají smysluplnou práci. Méně zkušeným zákazníkům dokáží i poradit, jak při pěstování vybrané sadby postupovat, “ prohodil učitel odborného výcviku Miroslav Vosáhlo. Tvrdí, že přivyknout si novým povinnostem není pro mladé provinilce snadné. Hlavně zpočátku mají snahu svěřenou práci ošidit.

„Bývám na ně přísnější a nic jim neodpustím, ale na druhou stranu zase kluci vědí, že je za dobrou práci pochválím. Bez obav mohou za mnou přijít s jakýmkoli problémem,“ dodal.

Zahradničením by se jednou chtěl živit i učeň prvního ročníku Patrik.

„Ta práce mě docela baví. Už jako dítě jsem tátovi pomáhal na zahradě. Pak se ale naši rozvedli a já začal dělat blbosti. Proto jsem se tady také ocitl. Chtěl bych ten zvolený obor zdárně dokončit. Fandí mi v tom i moje přítelkyně, se kterou se vídám dvakrát měsíčně,“ svěřoval se sedmnáctiletý mladík z Mladé Boleslavi.

Zvolený obor se zamlouvá i stejně starému Tomášovi. Je z Děčínska a se svými maléry, kvůli kterým se dostal do ústavu, se zrovna chlubit nechce.

„Zahradničení mě začalo docela bavit. Je to přece úžasné, když vidíte, jak z takové malé rostlinky vyroste krásně zbarvený muškát nebo jiná kytka či zelenina,“ tvrdil s neskrývaným nadšením.

Záleží na zájmech, schopnostech a předpokladech mladých provinilců, jaké obory zvládnou.

„Máme tady i chlapce, který studuje dopravní průmyslovku, někteří další se rozhodli i pro obory v jiných děčínských středních školách. Těch více než osmdesát mladých delikventů nejsou nenapravitelní grázlové, jak si veřejnost myslí. Je s nimi sice těžké pořízení, ale kdybychom nevěřili v možnost jejich nápravy a nasměrování k lepšímu životu, popírali bychom smysl naší práce,“ dodal ředitel boletického ústavu Jaroslav Žejdl.