Místo klapotu a houkání vlaků přišlo zlověstné ticho. Přesně před deseti lety skončila pravidelná osobní doprava na železnici po Kozí dráze mezi Děčínem a Oldřichovem u Duchcova. Kritici vytýkali dráze nádraží a zastávky vzdálené od měst a vesnic, zastánci argumentovali vytížeností.

O konci osobní dopravy na Kozí dráze rozhodl Ústecký kraj, tehdy pod vedením hejtmana Jiřího Šulce, když neobjednal osobní vlaky.

„Tento počin mnozí vnímali jako velké překvapení, protože vlaky zde nikdy nejezdily prázdné, ba dokonce naopak,“ připomíná rok 2007 Michal Skála ze společnosti Railway Capital, která v Česku provozuje několik lokálek.

Plíživý konec trati přišel už dříve. „Začalo to o dva roky dříve tvorbou jízdních řádů, podle kterých na sebe vlaky nenavazovaly. Lidé tak přijeli třeba do Děčína a těsně jim ujely vlaky na Prahu nebo Liberec. Nevyhovovaly ani lidem jezdícím do práce nebo do školy,“ myslí si o počátcích konce Kozí dráhy železniční fanoušek Miroslav Sekyra z Děčína.

I přesto si lidé do legendárních motoráků, fanoušky železnice nazývanými Šukafon, cestu našli, především o víkendech. Na trati totiž leží oblíbené zimní středisko Telnice, vlaky staví také nedaleko nástupní stanice lanovky na Komáří Vížku.

„Dříve bývali všude výpravčí. Dokonce i v Bynově, kde byla později již jen hláska, která nahazovala návěstidla,“ vzpomíná na minulost Kozí dráhy Sekyra. On sám dříve bydlel v Modré na Děčínsku a Kozí dráhou se vozil skoro denně.

TRAŤ ZKRÁTILA TĚŽBA

Před deseti lety jezdily vlaky z Děčína jen do Oldřichova u Duchcova, dříve se ale bylo možné po Kozí dráze dostat až do Litvínova, v 70. letech dokonce až do Chomutova. Původně tak měla téměř 90 kilometrů.

„To bylo až do roku 1971, kdy důsledkem důlní těžby byla trať přerušená mezi Litvínovem a Chomutovem. I později byl zájem velký, denně jezdilo třináct nebo čtrnáct párů vlaků,“ přiblížil provoz na trati Sekyra.

Kozí dráha byla původně postavena pro převoz uhlí z Podkrušnohoří do přístavu Labi, případně dále na východ. Jezdily tak po ní až do 70. let nákladní vlaky s uhlím do Liberce nebo Šluknovského výběžku. Těžké lokomotivy ale vyjížděly na Kozí dráhu i v čele osobních vlaků, především v zimě, kdy byla trať zapadaná sněhem a velké lokomotivy mohly prorazit cestu.

První vlaky na Kozí dráhu vyjely v roce 1871. Dnes po ní nejezdí už ani příležitostné vlaky, poslední taková jízda se uskutečnila na podzim v roce 2015. V prosinci totiž nad její částí v Děčíně spadlo několik kamenů a trať je tak uzavřená.

„Kraj by chtěl trať opravit, ale neobjedná dopravu, správce trati čeká na kraj, kdy dopravu objedná. To je vyčkávací metoda a způsob, jak trať zavřít,“ míní předseda Spolku lokálních drah Michal Cuc.

Podle Miroslava Sekyry ale trať není v tak špatném stavu, aby ji již nebylo možné opravit a znovu na ni poslat vlaky.