Mezi stromy Českého Švýcarska se proplétá bílo - černé zvíře. Když si správci národního parku stáhli fotky z fotopastí, nevěřili vlastním očím. V hlubokých lesích se toulá koza domácí. Ve stejných místech se vyskytují i vlci.

Koza se podle správy národního parku pohybuje v lesích okolo Vlčí hory nejméně čtvrt roku, poprvé ji kamery, monitorující především vlky, zachytily ve druhé polovině srpna.

„Vzhledem k tomu, že se kozu nepodařilo odchytit a uvedená oblast je současně vlčím teritoriem, dospěli strážci k předpokladu, že šance zvířete na přežití jsou velmi malé,“ řekl mluvčí správy národního parku Tomáš Salov. Kozu, která je podle strážců ve velmi dobré kondici, fotopast zatím naposledy zaznamenala před dvěma týdny.

Koza žije v lesích Českého Švýcarska mezi vlky.

„Stejná fotopast zachytila také snímky vlků, naposledy je vyfotila o týden dříve, v úterý 13. listopadu. Koza se tedy ve vlčím teritoriu pohybuje opakovaně a daří se jí mezi vlky zatím přežít,“ popsal Salov.

Jaká je šance, že se užitkovému zvířeti podaří přežít i zimu, záleží na mnoha faktorech. Kromě potřebné dávky štěstí, aby se s vlkem nepotkala, bude svou roli hrát také počasí. Kozy nejsou příliš náročné na potravu, přes zimu jim stačí seno a voda. Obojího, tedy luk a potoků, je v Českém Švýcarsku dostatek. Pokud ovšem nezačne sněžit a výrazně mrznout.

„Musí se mít kam schovat, venku vydrží tak do minus deseti. My naše kozy schováme na noc už nyní, každý večer je zaháníme,“ uvedla Alena Dvořáková z Kozí farmy Žofín v Horním Podluží na Šluknovsku. Odhadovat tak, zda koza domácí vydrží žít mezi skalami až do jara, je nyní těžké říct.

Odkud přesně zvíře pochází, správci národního parku nevědí. Kontaktovali i chovatele na české i německé straně hranice, například v Hinterhermsdorfu. Nikomu ale černo - bílé zvíře nechybí. „Z naší farmy určitě není, my máme kozy všechny,“ dodala Alena Dvořáková.

O tom, že jsou v Českém Švýcarsku vlci, se mluví už řadu let. Jednoznačně se jejich přítomnost ale podařilo prokázat až před pěti lety. „Vlci se sem rozšířili, jak dokládají genetické analýzy nalezených vzorků trusu, z populace vlků v saské Lužici,“ vysvětlil Tomáš Salov. Správa od té doby výskyt šelem ve spolupráci s externími odborníky monitoruje.

V národním parku, který se až na drobné výjimky rozprostírá jen v lesích, vlci žádný problém vzhledem ke své plachosti nepředstavují. Problémy ale mohou dělat zemědělcům. Za poslední roky evidují několik případů, kdy zabili hospodářská zvířata.