Reportér Deníku dům navštívil v uplynulých dnech. „Naším hlavním motivem je bytová nouze,“ prozradila nad čajem třicetiletá předsedkyně družstva Marika Volfová.

„I když jsme úspěšně vystudovali a máme slušnou práci, nikdy nedosáhneme na vlastní důstojné bydlení,“ dodal za drtivou většinu současných dvacátníků a třicátníků další družstevník Mikuláš Černík. „To je jediná věc, která nám zbývala, dát se dohromady,“ je přesvědčený 32letý muž.

Zatím nejvyužívanějším prostorem rozlehlého domu je společenská místnost. Družstevníci ale ukázali reportérovi i řadu místností v prvním patře a podkroví, které potřebují důkladnou rekonstrukci. Do drobnějších oprav podlah, stěn a oken v přízemí se už pustili svépomocí. Deník provedli i garáží s opravnou kol a velkým sklepem, kde kvasí cider z místních jablek. Také tu je složené dřevo, do kterého naočkovali hlívu.

Velká zahrada

Dům v městské části Letná má i velkou zahradu a je bezprostředně obklopen dalšími stavbami. Se sousedy jsou prý družstevníci zadobře. Obešli je hned v létě, kdy vilu koupili. Na jednu z akcí potom dokoulel hospodský odnaproti sud piva. Jedna sousedka přináší družstevníkům pravidelně chleba pro slepice v kurníku.

Děčínské družstvo založilo osm členů z celé České republiky. Buďto ještě dokončují vysoké školy, nebo pracují v sociálních službách, kultuře, ve zdravotnictví, vzdělávání, jsou mezi nimi i manuálně pracující. Všichni museli vložit jednorázový vklad 20 tisíc korun.

Teplo. Ilustrační foto.
Zdražování tepla nekončí, lidé si připlatí v Děčíně, Jílovém i ve Varnsdorfu

„Někteří družstevníci i naši podporovatelé potom půjčili družstvu peníze v řádech desítek až stovek tisíc, mnohdy bezúročně,“ vylíčil Mikuláš. Zatím ne všichni mají v plánu se do Děčína přestěhovat. „Někteří mají dosud závazky v jiných městech. Ale do budoucna by si rádi vytvořili pracovní příležitosti přímo v Děčíně,“ řekla Marika. Zatím sem jen dojíždějí a pomáhají s opravami domu a s jeho programem pro veřejnost.

Vznik děčínského družstva by nebyl možný bez spolku Sdílené domy. Iniciativa se v Česku na základě vzorů z Německa zasazuje o lepší podmínky pro vznik sdíleného komunitního bydlení. Doslova první vlaštovkou je v tom sociální družstvo s názvem První vlaštovka, které pořídilo dům v Praze. Vzletný racek je hned druhý.

Někde se musí začít

A proč vlastně někdo děčínské družstvo podpořil, aniž by byl jeho členem a řešil akutně vlastní bytovou nouzi? „Jsou to lidé, kteří o řešení bytové krize smýšlejí podobně jako my. Že ji nevyřeší, že kdo na byt má, tak si ho koupí, a zbytek bude žít v šílených nájmech nebo hypotékách. Ale že se musí někde začít, jako jsme to udělali my,“ vysvětlila Marika.

„Jenom družstva ale být řešením bytové krize nemohou,“ poukázal Mikuláš s tím, že by měly pomoct politické kroky. Jako razantní zvyšování podílu obecního bydlení, regulace výše nájmu a zdanění vlastníků velkých bytových fondů.

Se stahováním stromů v lese nad Přípeří pomáhají koně.
Koně ovládají jen povely, z prudké stráně nad Přípeří stahují suché stromy

Zajímavostí je, že o družstvu Racek psala Veronika Dombrovská z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně ve své vysokoškolské práci, která se před několika týdny probojovala do finále soutěže Czech Envi Thesis v Ústí nad Labem. „Celkem soutěžilo 32 prací z 16 různých fakult vysokých škol a univerzit v Česku,“ shrnul čtvrý ročník soutěže studentských prací o životním prostředí její zakladatel Jan Macháč z Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.

Veronika se v práci zabývala participativním bydlením. Nejen že si s družstevníky z Racka povídala o jejich záměrech s vilou v Děčíně, ale podílela se tam i na zateplování oken. „Měli drajv do toho jít,“ ocenila Veronika akceschopnost lidí z Racka, kteří se oproti jiným podobně smýšlejícím skupinám v tuzemsku dlouho nerozmýšleli a koupili nemovitost, kde můžou své vize realizovat.

Koupili vilu s příběhem
Vila, kterou družstevníci koupili, měla pohnutou historii, typickou pro podobné domy v Sudetech. Původně ji postavil německý podnikatel, který měl naproti továrnu na čokoládu. Během několika desetiletí po odsunu Němců sloužil rozlehlý dům podle pamětníků postupně jako internát, dětský domov či psychiatrická poradna. Vila podle dostupných zdrojů naposledy patřila Ústeckému kraji, který se jí zbavil v dražbě. V ní ji koupil předposlední majitel, který tu chtěl restauraci, ale podle ústních svědectví to nevyšlo.