Po silnici z Děčína na Ústí nad Labem jezdí jedno auto za druhým, velmi často těžké kamiony.

„Zkuste mít ložnici jen pár metrů od dálnice, taky se moc nevyspíte. Nejhorší jsou kamiony," říká jeden z obyvatel Vilsnice. Své jméno si nepřál zveřejnit. Redakce jej ale má k dispozici.

Pomoci s hlukem by mohlo opětovné snížení rychlosti. Kraj zde proto nyní nechal dočasně snížit rychlost a provádí měření hlučnosti.

„Měření hladiny hluku při snížené nejvyšší dovolené rychlosti na 70 km/h by mělo na silnici I/62 proběhnout nejspíše v průběhu druhé poloviny měsíce listopadu s tím, že přístroj na měření hladiny hluku bude umístěn po dobu několika pracovních dní a údaje pro porovnání budou použity 
z měření v běžný pracovní den," říká mluvčí krajského úřadu Lucie Dosedělová.

Kvůli možnému porovnání nechal kraj před přibližně šesti týdny měřit hlučnost při běžném provozu, tedy při nejvyšší povolené devadesátikilometrové rychlosti.

Nynější měření ale komplikuje déšť a sníh, na mokré silnici jsou totiž auta mnohem hlučnější než na suché.

„Je prokázané, že při nižší rychlosti je i hlučnost menší. A každý decibel je opravdu znát. Nyní je to snesitelné. Holt žijeme u silnice. Ale ne u dálnice. Já si myslím, že ani nic jiného než snížení rychlosti zpátky na sedmdesátku schválit nemohou. Vždyť jsou zde porušované hlukové limity," říká obyvatel Vilsnice, který v domku u silnice bydlí již velmi dlouho. V té době ale nebyl provoz tak silný jako je dnes.

Za snížení rychlosti v přibližně dvoukilometrovém úseku bojují lidé již řadu let. Dočasně se jim podařilo úspěchu dosáhnout. Na dva a půl roku zde totiž byla rychlost snížená na sedmdesát kilometrů v hodině. Koncem loňského roku ale rozhodnutí zmizelo.  Kraj totiž na základě doporučení dopravního inspektorátu omezení zrušil. Podle názoru dopravní policie totiž nemělo toto omezení opodstatnění.

Na stranu lidí žijících ve Vilsnici se také opakovaně postavila děčínská radnice, jejíž zástupci jednali jak s krajským úřadem, tak i s Ředitelstvím silnic a dálnic. To je totiž správcem této frekventované silnice první třídy.

ŘSD také lidem žijícím v těsném sousedství silnice slibuje nová, protihluková okna. V řadě domů již dokonce proběhlo nezbytné zaměření jednotlivých oken. Doposud ale nová okna nemají.

Podle vilsnických si ale velká část místních obyvatel vyměnila okna již po posledních povodních, a tak jsou jejich domy již částečně odhlučněné. Dalším problémem jsou ale vibrace, a to především od kamionů, které kolem nich velmi často jezdí přetížené. Při průjezdu několika těžkých aut za sebou se tak mnohdy rozklepe celý dům.

Jako nejlepší řešení se zdá místním postavení protihlukové stěny. A to i přesto, že by tak začali žít mezi zdmi. Z druhé strany domů totiž vede mezinárodní železniční trať do Německa, kterou od domů již jedna protihluková stěna odděluje.