I kdyby měl sebevíc práce, všeho nechá, popadne fotoaparát a běží za svými potomky do míst nového objevu.

„Takhle to prostě u nás chodí. Snažíme se s manželkou o to, aby oba kluci i nejstarší dcera Agáta měli co nejhezčí vztah k přírodě. Vedeme je k tomu odmalička," řekl s patřičnou hrdostí Jiří Komárek.

Před časem s manželkou přikoupili k dřívější zahradě u domku další pozemek. Byl to spíše mokřad s nálety, kterých se museli zbavit. Dalo to dost práce, ale za svoji námahu byli odměněni krásnou loukou plnou rozmanitých květin a chráněných rostlin. Není divu, že se po získání třetího místa v luční soutěži přihlásili do stejného klání i letos.

„To zastoupení nejrůznějších rostlinných druhů je tady skutečně dost bohaté a je jakousi raritou, že jde o pozemek prakticky uprostřed obce," poznamenal při prohlížení posledních kvetoucích orchidejí botanik Labských pískovců Petr Bauer. Připomněl, že je vítaná a prospěšná účast každého zájemce v luční soutěži, do které se mohou zapojovat farmáři a další majitelé luk na obou stranách česko-saské hranice. Soutěž motivuje k tomu, aby vlastníci luk nechali porosty růst co nejdéle. Dají tím šanci na uzrání semen a další zachování a rozšiřování květin a rostlin, které ve volné přírodě začaly ubývat.

„Každý se většinou snaží posekat zahradu hned na jaře. U nás počkáme asi tak do poloviny července a pak manžel vytáhne kosu a pustí se do sekání. Samozřejmě, že mu pomohu. Tedy ne sekat, ale alespoň se ohánět hráběmi. Letos už tráva neskončí na kompostu, ale uděláme z ní seno. Sice žádné hospodářské zvířectvo, které by ho zužitkovalo, nechováme, ale už jsme domluveni na tom, kdo si ho odveze," líčila Diana Komárková.

Na části zahrady rodina pěstuje brambory a několik druhů zeleniny. Všechno, co se dá zužitkovat v kuchyni. A ať se po zahradě rozhlížíte sebevíc, žádný pytel s umělými hnojivy a nebo chemikáliemi na ošetřování plodin tam nenajdete.

„Prostě chceme se i v tomhle směru chovat ekologicky a snad v tom budou pokračovat i naše děti," dodává paní Diana.

Malí „Komárci" už teď mohou být pyšní na to, že jejich tatínek fotoaparátem zvěčnil mnohé rostlinné i živočišné druhy a z pořízených snímků zkompletoval krásnou knihu přibližující život na jejich zahradě. Dílo dokonce využívají jako učebnici v markvartické mateřince i základní škole.