Jaké budou po dvou letech cestování vaše české Vánoce?

Kateřina Dvořáková: Večeře bude stejná. Jen bych řekla, že teď je větší zima.
Ladislav Bezděk: Vždycky se těšíme na kapra a na salát. Kapra již máme zamluveného, na salát jsme nakoupili ingredience. Máme rádi české tradiční Vánoce, takže se těšíme.

První Vánoce na cestě jste strávili v Africe, druhé ve Spojených státech. V čem byly takové svátky jiné?
KD: V Africe bylo teplo. To je ten největší rozdíl. Bylo zajímavé, že jsme se na Štědrý den koupali v řece a leželi jsme pod palmami. Ale snažili jsme se české Vánoce přenést i tam. Takže i v Africe jsme si dělali bramborový salát a měli jsme rybu. Ale samozřejmě z místních surovin. Takže na salát jsme měli sladké brambory, fazole v zelenině. Trochu jsme to namíchali, ale bylo to fajn.

Katka s Láďou budou letošní Vánoce po dvouletém cestování po světě trávit v Krásné Lípě. Zdroj: Karel Pech LB: Ty věci chutnaly trošku jinak, ryba byla trošku jiná. Nechali jsme si z Okavanga chytit rybu. Jenže byly takový prťavý, takže jsme museli chytit dvě. Jak říká Kačka, hlavně tam bylo teplo. Navíc jak jsou ovlivnění anglickým světem, tak slaví Vánoce až 25. prosince. My jediní jsme slavili již 24. prosince. Všichni tam popíjeli pivo, koukali na západ Slunce a na hrochy, zatímco my jsme měli štědrovečerní večeři.
KD: Bylo to i poprvé, kdy jsme si přes skype volali a viděli se s rodinou. To bylo takové emotivní.

Drželi jste na cestách nějaké české vánoční tradice, třeba koledy?
LB: Ty jsme si maximálně zpívali.
KD: V Africe ani ne. I tím, že bylo teplo, tak to moc vánoční nebylo. Ale druhé Vánoce jsme strávili v San Franciscu, kde také nebyl sníh, ale byla alespoň zima. Navíc Američané hrozně blázní s výzdobou, takže to opravdu bylo hodně vánoční. A tím, že jsme náhodně potkali kluka z Čech, u kterého jsme Vánoce strávili, tak jsme měli koledy, stromeček, také bramborový salát, a dokonce nám ráno Santa Claus přinesl nějaké dárečky.
LB: Tam to bylo mixnutý, protože my jsme si večer dali salát i cukroví. A 25. prosince ráno nám Santa přinesl dárky do punčochy. Takže vlastně dvojí Vánoce v jednom. Krásné bylo také setkání 23. prosince s našimi fanoušky, kteří se nám ozvali přes facebook. Přinesli nám misku salátu, který pro nás slečna vyrobila. To byl takový první příjemný dárek.

Jaké budou vaše Vánoce po dvou letech v Čechách?
LB: Tradiční české. Vana salátu, kapr, stromeček, dárečky, rodina. Včera jsme byli pro dárky. Když jsme byli na cestě, tak jsme měli denní rozpočet 400 korun na jídlo a podobně pro nás pro oba. Teď jsme se dohodli, že si ty čtyři stovky rozdělíme a každý tomu druhému nakoupí za dvě stovky dárky.
KD: My jsme to praktikovali už před cestou, protože jsme Vánoce měli založené na tom, aby bylo hodně jídla a pití. Navíc jsme většinou 26. prosince odlétali někam do teplých krajin. Ale kdyby pod tím stromečkem vůbec nic nebylo, to by bylo smutné.
LB: Ale přešvihli jsme to. Já asi o čtyřicet korun, Kačka asi o patnáct.

Takže jste se na Vánoce v Čechách těšili.
LB: Určitě. Přáli jsme si, aby byly bílé. My máme podkrovní byt, kde se krásně kouká, jak chumelí. A samozřejmě se těšíme na pohádky.

Jaké byly vaše Vánoce, když jste byli malí?
LB: Jak dneska všichni inklinují ke kuřecím řízkům, tak my jsme vždycky doma dělali kapra, vždycky bramborový salát. Co jsem s Kačkou, tak máme umělý stromek. Když jsme v tom národním parku, tak šetříme lesy. Kačka s tím nesouhlasí, já jsem pragmatik. Než abychom ničili lesy, kterých máme málo, tak jsme kdysi koupili umělý stromek. Ale vždycky jsou to Vánoce české.
KD: My jsme měli doma vždycky živý stromeček. Ale když jsme začali létat po Vánocích pryč, tak by to ani nebylo moc praktické.

Stihli jste se po návratu z dvouletého putování už aklimatizovat?
LB: To přišlo strašně rychle. Hned v pondělí po příjezdu jsme začali obvolávat a objíždět partnery, kterým jsme děkovali. Byli jsme v Praze na cestovatelském festivalu, měli jsme přednášky, připravovali kalendář. Začali jsme sportovat. Prostě jsme se vrátili do normálního života.

Vedení Krásné Lípy cestovatelům před Vánocemi poděkovalo. Zdroj: Krásní Lípa

KD: Mně to možná přijde až líto, že jsme to vzali tak rychle. Přijeli jsme v sobotu a v pondělí mi volala sestra a ptala se, co dělám. Tak jsem jí řekla: Já vysávám a Láďa je na florbale. Tomu se divila a říkala: Vždyť jste doma teprve dva dny. Teď na Vánoce si uděláme večer, kdy si do postele vezmeme láhev vína a prohlédneme si všechny noviny, které o nás psaly, prohlídneme si fotky, protože některé jsme ani neviděli. A budeme se snažit si uvědomit, co jsme to vlastně udělali.
LB: Pořád ale máme z cesty takové zvyky, možná zlozvyky. Včera jsme byli v Liberci, přijížděli jsme k obchoďáku a já registruji, že tam je brána, tudíž se to večer zavře a nedá se tam v noci parkovat. Nebo jedeme po silnici a vidíme cestu do lesa, tak si říkáme, jestli se tam dá spát nebo si v noci skočit na záchod.
KD: To se mi holky smály, ale já jsem přišla k bytu a začala ho otevírat klíčky od auta. Na tom by nebylo nic zvláštního, jen jsem se divila, proč se ty dveře neotevřely. Jenže já jsem dva roky neotvírala dveře od bytu, jen ty od auta.

Plánujete již nyní nějakou další cestu?
LB: Tahle cesta nebyla první a určitě nebyla ani poslední. Ale kam pojedeme ještě neprozradíme. Bude se řešit čím se to pojede, kam a kudy. Je potřeba získat dostatek informací a také nějaké peníze.

Vaše oranžová oktávka Okina s vámi na další cestu tedy již nepojede?
LB: Okina už nemá technickou, odhlásili jsme ji z pojištění. Dostali jsme technickou na měsíc, po technické stránce je relativně v pohodě. Jediná závada jsou silentbloky vepředu, ale to je bez problémů opravitelné. Největší problém ale je, že po nás chtějí, abychom uvedli auto do stavu, který se neslučuje se stavem, ve kterém přijelo. Největší problém pro nás je, že bychom přišli o značku, která je z Afriky. My jsme totiž ztratili značku a nechali jsme si tam udělat novou, na kterou jsme dojeli. To bychom museli odevzdat a dostali bychom nové číslo, což nechceme. My chceme, aby to auto bylo v takovém stavu, v jakém přijelo. Takže nedostaneme technickou, nedostaneme novou značku a ani nezavaříme díru na výfuku. Takže Okinu budeme jen vystavovat. Jedná se o tom, že by někde byla umístěna trvale. Žádná cesta navíc nepřekoná to, co jsme absolvovali nyní. Leda bychom to celé odcouvali.