Děčín v současné době připravuje výtvarnou architektonickou soutěž, která bude vyhlášena ve dvou kategoriích. „Jednou je návrat replik původních bronzových soch, druhou pak návrat soch navržených volnou tvorbou,“ uvedla Romana Silvarová z děčínského magistrátu. Volná tvorba musí splnit několik podmínek. Na podstavci bude stejný počet soch jako bylo na původní kašně, tedy šest, a zároveň se bude jednat o figurální plastiku, která bude znázorňovat vysvobození dívky zakleté do Loubského pramene.

Kdy kašna bude mít novou ozdobu zatím není jasné, stejně jako to, kolik za ni město zaplatí. Záležet bude kromě jiného i na způsobu obnovy. Pokud by se rozhodlo pro bronzovou sochu, bude muset počítat s poměrně vysokými náklady. Výrobu replik by navíc komplikoval nedostatek dokumentace. „K dispozici máme jen několik fotografií, ze kterých je možné určit přibližné rozměry. Chybí nám ale podrobná dokumentace, podle které by bylo možné postupovat při výrobě kopií,“ vysvětlil městský architekt Ondřej Beneš.

On sám se kloní spíše k modernímu pojetí. I proto, že z původního historického náměstí, do kterého byl secesní vodní prvek zakomponován, zbylo jen torzo, podobně jako z kašny samotné. „Je potřeba vnímat, že i replika bude kvůli nedostatku podkladů do určité míry autorským dílem. Mně by se líbilo dílo například z akrylátu nebo podobného materiálu, které bude vhodně nasvícené,“ dodal městských architekt Beneš.

Kašna zdobí dnešní Masarykovo náměstí již téměř 115 let, město Děčín ji nechalo postavit v roce 1907 podle návrhu respektovaného vídeňského architekta Rudolfa Emanuela Weyera. Ten je podepsaný například pod kašnou u Michaelského traktu v Hofburgu ve Vídni. Původně na místě dnešní kašny stávala loretánská kaple s hraběcí hrobkou, která musela v 19. století ustoupit dopravě.

„Místo ní pak Rudolf Weyr vystavěl secesní kašnu ve tvaru žulové pravoúhlé nádrže, z níž vyrůstá pískovcový skalnatý terén s centrálním dříkem v podobě pařezů a větví z unterbergského mramoru, který nese okrouhlou mísu. Původně ji zdobilo šest bronzových figurálních plastik (plastika dřevorubce, jeho dcery, spícího trpaslíka, dva krkavci a na vrcholu plastika Labské víly), které ztvárňovaly pověst o vysvobození dívky, dcery děčínského dřevorubce, zakleté do pramene v Loubské rokli,“ píše o děčínské kašně Národní památkový ústav.

Bronzové sochy zdobily náměstí pouhých 35 let, v roce 1942 byly zrekvírované pro válečné účely a již nikdy se zpět na své místo nevrátily. V 80. letech sice tehdejší národní výbor osadil vrcholek dříku nepříliš povedeným betonovým květem. Ten se ale začal v průběhu let rozpadat, a proto jej před několika lety nechalo město sundat.