Již několik let slouží především vzdělávacím programům Plšíkova učebna, nyní se nově otevírá také Plšíkova zahrada. Svá jména nesou po plchovi zahradním, který je nejvzácnějším druhem plchů Českého Švýcarska a kterého si mohou návštěvníci prohlédnout přímo v parku. „Celý park je koncipován jako zmenšenina národního parku. Najdete tu louky, uschlé smrky, vodní prvek. Prostě všechno, včetně pískovcových skal,“ ukazuje na pískovcový kámen Jakub Juda ze správy národního parku.

Kámen kdysi spadl ve Hřensku na silnici do Německa, kde několik let omezoval dopravu. Příchozí si budou moci prohlédnout také geologickou skladbu regionu, gabionová stěna totiž slouží jako geologická expozice národního parku ukazující jednotlivé horniny Českého Švýcarska. Je tam tak k vidění žula, která je v nejhlubších vrstvách, pískovec nebo čedič.Podobné je to také u rostlin, jsou zde vysazené květiny i stromy rostoucí v Českém Švýcarsku, Labských pískovcích a Českém středohoří. K vidění je tak například borovice, břízy, duby nebo javory. Ústředním místem, kde budou začínat výukové programy, je prostranství u totemu, který ukazuje, že nedílnou součástí krajiny Českého Švýcarska je i člověk.

Něco člověk vnímá jako běžnou kulisu

„Máme tu také ve dřevě vyvedené geologické mikrotvary, které člověk vnímá jako běžnou kulisu. Je tu tektonické zrcadlo na pískovci z Lužické poruchy, zkameněliny, voštiny a skalní hodiny,“ ukazuje na typické prvky Českého Švýcarska Juda.Část areálu ukazuje návštěvníkům i to, že národní park je také divočina. Kromě luk nebo jezírka, přes které vede chodník a které se během několika měsíců naplnilo životem, patří jedno zákoutí také lesu v jeho nejdivočejší podobě. Vidět tu je tak možné uschlé smrky, těžko prostupná místa samovolně zarůstající novými stromy. V budoucnu sem chce správa přivézt i několik kmenů ohořelých při velkém požáru v roce 2022. V sousedství divočiny je pak prostranství pro postavení jurt s velkým altánem, jehož základní konstrukce je postavená bez pomoci šroubů, jednotlivé trámy jsou spojené dřevěnými kolíky.

Ve Varnsdorfu si připomínají 100 let od založení jedné z největších textilních továren v Česku.
Poslední směna, prohlídky i hudební zábava. Varnsdorfská Elitka slaví 100 let

Velkým lákadlem bude také chlebová pec, do které se vejde 35 bochníků chleba. „Na vesnici bylo běžné, že byly komunitní pece. Ty byly totiž natolik drahé, že si je nemohl dovolit každý. V sobotu se to roztopilo, odpoledne se tam naházeli bochníky a za dvě hodiny měli chleba. Poprvé si pečení pro veřejnost vyzkoušíme v sobotu,“ říká před sálající pecí Jakub Juda.

Areál správy národního parku v minulosti sloužil jako dětská ozdravovna, dětem sloužila také velká zahrada. V místech učebny pak stával skleník, ve kterém pěstovali zeleninu pro děti z ozdravovny. Těm patřil také po vzniku národního parku, který areál získal od Krásné Lípy. Konaly se tam tábory nebo schůzky junior rangerů. „Nikdy ale nebyl volně přístupný veřejnosti, otevřený byl nanejvýš při některých akcích. Nyní tak vracíme areál veřejnosti,“ přibližuje historii rozsáhlé zahrady Juda.

Park má dohromady dva hektary, jen samotné jezírko má přibližně 400 metrů čtverečných. „Revitalizace parku stála přibližně 14 milionů korun a byla zaplacena z operačního programu životního prostředí. Jen odstranění starých ekologických zátěží například v podobě asfaltových chodníčků stálo pět milionů korun. Nyní máme základ, který chceme dál rozvíjet,“ doplňuje mluvčí správy národního parku Tomáš Salov. V budoucnu by v Plšíkově zahradě mělo vzniknout třeba rašeliniště.

Tohle vás zaujme: Třináct jednotek, dálkové vedení vody. Hasiči cvičili hašení v Českém Švýcarsku

Zdroj: Deník/Alexandr Vanžura